Jeden ze sedmi hřebčinců, které existovaly v Čechách za Rakouska-Uherska stál v Praze. Jmenoval se Na panenské. Kousek odtud se před jednašedesáti lety narodil ředitel píseckého hřebčince Jan Pellar.
1. Život
Radost číslo jedna je to, že žiju. Jen tak se můžu těšit z dalších věcí. Je pro mě tedy radostí, že se ráno vzbudím, vyskočím z postele a jdu za svou prací. S tím je samozřejmě spojené, že jsem zdravý, a můžu tak dělat co chci.
2. Osud
Lidé mají různé osudy. Od toho se všechno odvíjí. Jsem rád, že můj osud je takový, jaký je. Patří k němu moje rodina, blízcí a tak dále. Záleží pak na každém, jestli má ze svého osudu radost. Já ji mám. Když se mě někdo zeptá, jak se mi daří, vždycky odpovídám, že dobře, protože kdybych se měl špatně, vypadalo by to jinak.
3. Pomoc druhým
Když dokáže člověk udělat něco nejen pro sebe, ale i pro druhé, nepřipadá si na světě zbytečný. A to je fajn. Snažím se chovat podle toho. V profesním i osobním životě. Mám radost, když pak někdo projeví třeba po letech vděk za něco, v čem jsem mu mohl pomoci. Nejhorší je, když lidé z lenosti říkají, že něco nejde.
4. Koně
Od jedenácti let se pohybuju u koní. Mám je rád. Koně mě pronásledují celý život. Jsou to prima zvířata. Člověk dojde k tomu, že jsou někdy lepší než lidé. Vždycky mi udělá radost nějaký dílčí úspěch, ale na světě už je to tak zařízené, že pak přijde neúspěch. Je to jako na lochnesce, ale to k tomu patří. 5. Zahrada
Všiml jsem si, že skoro každý, kdo se specializuje v zemědělství na rostliny, chová doma zvířata a opačně. Takže já mám rád zahradu. Je to takové zelinářské zahradničení. Pěstuju doma to, co je k jídlu. Manželka zase miluje květiny. Máme to rozdělené. Líbí se mi, když je parný den a zalévám, až když se smráká. Cítím, jak potom mokrá zem dýchá.
6. Historie Už od dětství je mým koníčkem historie. Uvědomil jsem si, že je to matka současnosti. Když člověk ví, co se dělo v minulosti, je trochu napřed proti těm, kteří o tom nic nevědí. Co se má stát, se už asi stalo. Kdo to zná, může se připravit na očekávaný vývoj věcí. Čtu nejen historické studie, ale i historické romány.
7. Ticho
V mém povolání musím komunikovat celý den s lidmi. Proto jsem pak rád, že můžu chvíli jen tak mlčet. Chápu, že třeba řidič kamionu, který je celý den sám v autě, přijde večer do hospody, a chce si naopak povídat. Já přijdu na pivo a mlčím si tam. Je to takový můj relax.
