Marie Zieglerová byla pozoruhodná žena. Skoro celé první dvě dekády dvacátého století klečeli této subretě u nohou milovníci operety z celé Prahy. V roce 1906 při uměleckém zájezdu do USA jí nadšení krajané chtěli v Chicagu vystavět divadlo. Rudolf Piskáček napsal podle jejího života operetu Mařenka a Voskovec s Werichem ji obsadili do své hry Nebe na zemi. Kdo zná Mařenku Zieglerovou dnes? Málokdo. Plzeňské c. k . Divadlo Pluto tento deficit napravuje.
Principálka Jindřiška Kikinčuková zdramatizovala životopisný román Adolfa Branalda Zlaté stíny a Pluto tak pozvalo Zieglerku znovu na scénu. Iniciátorka comebacku má přitom možnost srovnání – v klubové inscenaci Divadla J. K. Tyla v osmdesátých letech slavnou operetní divu sama hrála. A když představení tehdy navštívil osobně Adolf Branald, složil jí poklonu: byla podle něj nejhezčí Zieglerkou, kterou do té doby viděl. Kdyby nestor českých spisovatelů mohl vidět i dnešní inscenaci, vyseknul by patrně poklonu neméně hlubokou.
Nová představitelka Zieglerky Jitka Kubištová se totiž své role zhostila náramně. Její herecký projev má temperamentní živelnost i provokativní cudnost, s úsměvnou lehkostí zvládá paletu dvaceti ukázek operetní klasiky. Zieglerku může právem považovat za svoji životní roli, sama si ji přitom vysloveně užívá. Jasně profilované jsou i role jejích partnerů, Přemysla Kubišty, Petra Kukly, Miloslava Krejsy, matky Sidónie v podání Ivany Malatové.
Vše rámuje víření kankánových sukní a třpyt secesního divadelního polosvěta. Zieglerka se Plutu povedla, premiéru odměnil nekončící aplaus. Ostatně – zbožňovaná hvězda, jejíž ctitelé se kdysi sami zapřahali do jejího kočáru, ani nic jiného nečeká. Nejbližší reprízy Zieglerky má divadlo Pluto na programu už 25. listopadu a pak ještě 14. prosince.
