Po Madle a Vydrýskovi zazáří z televizní obrazovky bobr Bořík

Ve vaně má své místo bobr, v obýváku se usídlili dva malí zajíci, v předsíni si hoví jezevec, na zahrádce se prohání srnka. To není úryvek ze známé pohádky Zvířátka a Petrovští. I když nejsme vůbec daleko. Spíše naopak. Plzeňský režisér a scenárista Václav Chaloupek natáčí svůj nový večerníček. Bude se jmenovat Povídání pro Madlu a štěňata.

Dokončí ho během letních prázdnin. Děti se na něj mohou těšit příští rok. Na rozdíl od jeho předchozích pohádkových seriálů, který měl vždy svou hlavní postavu – ať to byli medvědi, lišák nebo vlci - bude mít tenhle hrdinů hned několik. Ve třináctidílném večerníčku si zahraje bobr Bořík, jezevec Anežka nebo zajíc Janek. Kvůli natáčení se teď všechny zvířecí hvězdy nastěhovaly do hájenky ve Šťáhlavech na jižním Plzeňsku, kde Václav Chaloupek bydlí. Na obrazovku se vrátí také oblíbená bavorská barvářka Madla. Hlavní hrdinka jednoho z předchozích večerníčků se na jaře stala maminkou, což je událost určující děj celé série.

„Madla bude vždy na začátku každého dílu svým štěňatům dávat pít. Přitom jim bude vyprávět příběh o nějakém zvířátku,“ prozrazuje část děje Václav Chaloupek.

Poslední večerníček

Nový večerníček bude mít jednu zvláštnost. „Pravděpodobně bude můj úplně poslední tohoto druhu,“ říká Chaloupek. Na podzim se chystá do Afriky, kde by chtěl natočit krátké příběhy s tamními, exotickými zvířaty. Jak dlouhé budou, zatím sám netuší. Nejpravděpodobněji se zatím jeví desetiminutová varianta, tedy jako klasická pohádka před spaním.

„Mým snem by ale bylo natočit dlouhý film z Afriky,“ přiznává šedesátiletý režisér, kterého láska ke zvířatům pronásledovala již od útlého dětství.

První byl Tuláček

Vystudoval proto pedagogickou fakultu – obor kreslení. Nakonec ale skončil jako grafik v ČSAD, kde maloval jen autobusy. Po několika měsících ale začal pracovat v plzeňské zoologické zahradě jako propagační pracovník. V té době už se začal kudrnatý sympaťák pravidelně objevovat na televizní obrazovce.

Generace dnešních třicátníků si ho dobře pamatuje ze Studia Kamarád. Velmi populární byl například jeho seriál Neoblíbená zvířata, kde dětem představoval potkany nebo třeba hady. Těsně před listopadem 1989 z politických důvodů odešel a na šest let se stal plzeňským redaktorem České televize. Pak už začal natáčet. Na kontě má zatím devětadevadesát dílů večerníčků. První se vysílal v roce 1997. Hrdinou byl malý lišák jménem Tuláček. Úspěch se dostavil téměř okamžitě. A to nejen u dětských diváků. O rok později natáčí Pruhované kamarády, mapující přátelství dvou malých divokých prasátek. „Byli to hrozně milí a bezvadní herci,“ vzpomíná Chaloupek.

Pak už šlo všechno jako na běžícím pásu. Přišli bažanti – v seriálu Kluci ze zámku, nebo třeba vlci – Flíček a Žolík z večerníčku Bráškové, který se vysílal v roce 2003. „Oba žijí dál vedle mojí hájovny,“ říká Chaloupek. Popularita jeho dílek narůstala a začaly si je kupovat i jiné televize. Promítaly se ve více než pětadvaceti zemích. „Oblíbené jsou třeba ve Finsku, zemích severní Evropy, nebo v Německu a na Slovensku,“ uvádí jejich tvůrce. Nejsledovanějšími se staly série s medvědy. Velký úspěch slavil i Vydrýsek a také bavorská barvářka Madla a šumavský rys Ťap. Samotný tvůrce považuje za nejpovedenější bažantí seriál Kluci ze zámku.

„Byl nejdotaženější. Zrovna tak se mi líbil ježek Aladin,“ říká Chaloupek. K natočení prvního večerníčku ho inspiroval slovenský kameraman Jindro Vlach, který ještě před revolucí natáčel večerníčky o zvířátkách na Slovensku. „Je to jeho myšlenka,“ přiznává Chaloupek. Scénáře k jeho záběrům ale psali lidé, kteří nerozuměli své práci. „Příběhy byly nudné, navíc v nich zvířata porušovala přírodní zákony,“ popisuje. Sám se snaží takových prohřešků vyvarovat. „Jedinou výjimkou je fakt, že noční zvířata u mě hrají ve dne,“ přirovnává.

Točí podle scénáře

Natáčecí dny vypadají různě. Buď zvířátka sama „improvizují“ před kamerou. Nebo se je režisér snaží usměrnit a vymýšlí jim situace a setkání, kde by zvířata instinktivně jednala podle připraveného scénáře. Perfektní znalost zvířecí duše je v takových případech podmínkou. „Všechno se točí na první pokus, protože je zde velmi důležitý moment překvapení,“ doplňuje. Nejvíce záběrů vzniká v okolí režisérovy hájenky, kde si pronajal okolních sedm set hektarů lesa a filmaře tam nikdo neomezuje. Zbytek se natáčí v těch nejkrásnějších koutech naší republiky. „Nejradši mám Šumavu. Hlavně Jezerní Horu, Poledník, Březník a Luzenské údolí,“ popisuje režisér. Doba, za kterou se natočí jeden díl, je různá. „Třeba u medvědů to bylo jeden díl za den.

Někdy ho děláme pět nebo šest dní. Obvykle jeden večerníček trvá čtyřicet natáčecích dní,“ konstatuje Chaloupek.

Hraje si na mámu

Vlci nebo medvědi, kteří hrají v Chaloupkových večerníčcích, nejsou žádní domácí mazlíčci. Přesto se jich ale nebál, a ani dnes nebojí vzít do náručí. Má na to jeden trik. „Snažím se k nim chovat tak, jako by se chovala jejich máma,“ vysvětluje. Když chtěl například ukázat vlkům, že něco nesmí udělat, byla by chyba jim dát na zadek, to jejich máma nedělá. „Bylo by to pro ně trauma na celý život a už bych s nima nehnul,“ vysvětluje s tím, že stačilo vzít je za kůži na krku a zatřepat s nimi. Jiné to bylo třeba u mědvědů. O některých režisérech se říká, že svoje herce fackují. V tomto případě to byla nutnost. „Medvědice mláďata fackuje, je to jako u lidí,“ líčí režisér Václav Chaloupek.