Jeden za všechny, nebo každý sám za sebe? Proč společná evropská obrana vázne
- Ruská hrozba sílí a propast mezi Washingtonem a zbytkem NATO se neustále rozšiřuje.
- Přesto je Evropa v postoji k obraně pořád příliš rozdělená: zatímco Polsko, Německo a Francie chtějí obranné výdaje navyšovat, státy jako Česko nebo Španělsko raději strkají hlavu do písku.
- Dokud bude Evropská unie nucena v obraně rozhodovat jednomyslně, bude se muset spolehnout spíš na obranné smlouvy mezi jednotlivými zeměmi píše newsletter 11am.
Téma společné evropské obrany dominovalo nedávnému summitu evropských špiček na Kypru, jenž byl jako jediný členský stát EU přímo ohrožen íránskými raketami. Účastníci summitu se dohodli na přípravě plánu pro aktivaci článku 42.7 Smlouvy o EU, který je evropskou obdobou slavného článku 5 Smlouvy o NATO a poskytuje kolektivní bezpečnostní záruky.
Mezitím však začaly probíhat diskuse na bilaterální úrovni, v nichž jsou aktivní zejména Poláci. Poté co Francie přišla s nápadem nabídnout svou jadernou obranu zbytku EU, začala Varšava jednat s Paříží o umístění francouzských stíhaček s jadernými hlavicemi na polské území. Polský ministr financí Andrzej Domański zároveň oznámil, že spolu s pobaltskými zeměmi bude prosazovat vytvoření nových finančních nástrojů pro financování obrany. Varšava totiž chce obranné výdaje dále navyšovat – a to i přesto, že už nyní mezi členskými státy NATO dává na obranu nejvíc.
Kvůli válce s Íránem, kterou Trump spolu s Izraelem na konci února rozpoutal, se dál prohlubuje propast mezi Spojenými státy a Evropou, jež se do konfliktu odmítá zapojit. Zatímco americký prezident starý kontinent vnímá jako zbabělce a Evropě hrozí stahováním amerických vojáků, odvrací se od Bílého domu i ti evropští politici, kteří si dříve zakládali na tom, že dokážou s Trumpem vyjít. Po italské premiérce Giorgii Meloniové na amerického prezidenta zanevřel také německý kancléř Friedrich Merz, jenž nedávno během besedy na gymnáziu studentům sdělil, že Írán Spojené státy ponížil.
Ruská hrozba v Evropě mezitím dále narůstá a polský premiér Donald Tusk varoval, že by Moskva mohla zaútočit na východní křídlo NATO už v řádu měsíců. Podle únorové zprávy think-tanku International Centre for Counter-Terrorism (ICCT) rovněž přibývá hybridních operací Ruska proti Evropě: tři pachatelé v Polsku poškodili železniční trať s cílem vykolejit vlaky a sousedním Německem před několika dny otřáslo zjištění, že Rusko mohlo stát za infiltrací hackerů do komunikace některých tamních poslanců a ministrů na platformě Signal. Německé úřady jen v loňském roce zaznamenaly 320 pokusů o sabotáž.
Někdo méně, někdo více
Některé evropské státy proto začínají zbrojit ve velkém. Francie se do roku 2030 chystá do obrany investovat dalších 36 miliard eur, které chce použít i na vybudování vlastních obranných vesmírných technologií nebo na navýšení svých zásob dronů o 400 procent. Berlín mezitím usiluje o vybudování největší konvenční armády v Evropě, na což do roku 2030 plánuje vynaložit 779 miliard eur. Zároveň chce do roku 2035 navýšit počet svých vojáků na 460 tisíc ze současných 244 tisíc.
Už zmíněné Polsko z rekordních obranných výdajů financuje například vlastní výrobu moderních jihokorejských obranných systémů a hodlá budovat nové obranné kapacity v kosmu.
Evropská unie zavedla schéma SAFE pro výhodnější půjčky na obranu pro jednotlivé členské země a zřídila Evropský obranný fond EDF pro financování společného vývoje obranných technologií.
V ostrém kontrastu k těmto státům ale stojí země jako Španělsko, jehož socialistický premiér Pedro Sánchez odmítá navyšovat obranné výdaje podle nových závazků NATO, nebo Česká republika, která dokonce své obranné výdaje snížila na pouhých 1,78 procenta HDP. To, že obrana v tuto chvíli není prioritou současné vlády, dává Praha najevo i jinými způsoby: podle zjištění Českého rozhlasu přesunula polovinu z 1,5 miliardy eur určených na nákup tanků Leopard na dostavbu dálnice D11.
Jak ve své analýze zdůrazňuje think-tank German Council on Foreign Relations (DGAP), rozdílný postoj států k obraně ovlivňují nejen finanční možnosti daných zemí, ale i společenská shoda na tom, že je třeba víc zbrojit. Velkou roli hraje zejména pocit ohrožení, který vede státy k masivním investicím do zbrojení navzdory vysokým rozpočtovým schodkům či omezeným finančním prostředkům. To je zásadní rozdíl mezi některými jihoevropskými zeměmi a Polskem nebo Pobaltím.
Ach to Německo
Uzavírání užší spolupráce je komplikované především pro Německo. Jeho vztahy s odvěkým rivalem Francií komplikují historické rány a vzájemná řevnivost. Podle agentury Bloomberg se Paříž bojí ztráty mocenské pozice ve prospěch Německa kvůli jeho masivním obranným výdajům. Podle deníku Financial Times se také Francie obává, že by díky tomu německý zbrojní průmysl mohl v obranných zakázkách začít vytlačovat francouzské zbrojovky. Příkladem těchto přetrvávajících národních sporů je skomírající projekt evropské stíhačky nové generace FCAS, jejž provázejí spory francouzského Dassaultu a evropského Airbusu o jeho vedení a který se nyní Merz s Macronem pokoušejí resuscitovat.
Pro Německo není sbližování jednoduché ani s Polskem, kde má kvůli křivdám způsobených během druhé světové války na své západní sousedy pozitivní názor jen třetina populace.
Překonání vzájemných rozdílů bude tedy během na dlouhou trať. Podle DGAP by například evropské vlády musely najít odvahu pro to, aby hájily vyšší obranné výdaje vykoupené nepopulárními škrty v sociální oblasti – tedy pravý opak toho, co teď dělá současná česká vláda. Plány na společný postup v obraně by také mohly ohrozit francouzské prezidentské volby v příštím roce, v nichž má šanci zvítězit kandidát krajně pravicového Národního sdružení. To sice podporuje vyšší výdaje na obranu, ale účast Francie na společných obranných iniciativách odmítá.
Je třeba nový systém
Jak upozorňuje renomovaný think-tank Bruegel, překážkou společné evropské obranné politiky je systém jednomyslného hlasování, který by měl být co nejdříve nahrazen rozhodováním kvalifikovanou většinou. V krátkodobém horizontu by to mohla umožnit aktivace překlenovací doložky Smlouvy o EU, díky níž je možné po schválení všemi členskými zeměmi rozhodovat o některých otázkách zahraniční politiky kvalifikovanou většinou. I tak ale Evropa podle Bruegelu pro bližší obrannou spolupráci potřebuje úplně nový právní základ.
Zatím je tak podle agentury Reuters možné očekávat, že budou vznikat spíše bilaterální aliance států fungující na principu dobrovolnosti a vůle navzájem více v obraně spolupracovat, jako to například nedávno učinilo Řecko s Francií. Polsko se chce obdobně přidat ke společné iniciativě financování veřejných zakázek v obraně známé jako MDM, kterou vede Finsko, Nizozemsko a Spojené království.
