Politici jako děti
V Parlamentních listech jsem se dočetl, že politologové mají problém s vysvětlením chování vlády Petra Nečase.
Svoji diagnózu tam stanovuje sociolog Jan Keller. Je prý dobré začít od kapitoly dětský věk a prepubescence. Říká, že děti v tomto věku nedokážou regulovat výrazy citů, takže se každou chvíli poškorpí a hned se zase udobřují. Tu zahlédneme v jejich očích slzičky, vzápětí si padají do náruče a slibují si, že už budou napořád těmi největšími kamarády. V tomto období děti také neustále opakují: Já to chci. Neumějí ale vysvětlit, proč to chtějí. Podle Kellera stejně argumentují ministři, kteří prosazují penzijní či školskou reformu. Napadá mě, že by možná pomohlo vyměnit dospělé politiky za dětské, třeba za ty z městských parlamentů. Ti se totiž umí chovat jako dospělí.
