Pomoc u povodní

Narodil jsem se v Chrastavě před šestačtyřiceti lety a téměř dvacet let jsem tam žil. Byl jsem v podvědomí Chrastaváků jako „slušně řečeno” živé dítě, které téměř všichni místní znali. Čas mě odvál do Teplic a později do Drahkova,kde žiji dodnes. Ten den, kdy jsem se dozvěděl o povodních v Chrastavě a okolí jsem se rozhodl, že to té mojí Chrastavě musím vrátit. Druhý den jsem odjel do Chrastavy abych pomohl vlastníma rukama při odklízení této pohromy. Myslím si, že nikdy nezapomenu jak silný zážitek to pro mě byl. Místa, která jsem tak důvěrně znal se změnila k nepoznání. Tolik lidí potřebovalo pomoc a já jsem tam byl sám. Vybral jsem si jednu rodinu a až do večera jsem jim pomáhal uklízet. Zdálo se, že to nebere konce. Večer jsem se vrátil domů a cestou jsem oslovil několik známých s žádostí o pomoc. Druhý den jsem již odjížděl do Chrastavy s paletou vody od manželů Volákových, rukavicemi od paní Kurňavové a i my jsme dodali nějaké potřebné věci. O lidi postižených povodní v Chrastavě bylo postaráno velmi dobře vzhledem k situaci.
Hledali jsme tedy způsob jak dále pomoci lidem, kteří další pomoc nedostanou, především těm co neměli uzavřenou pojistku. S přáteli v Drahkově jsme se dohodli, že oslovíme stavební firmy a prodejce stavebnin a požádáme je o materiál, který by pomohl těmto lidem. Byl jsem překvapen, když velké firmy nás odmítly, přestože denně na jejich stavbách stavební materiál vyhazují, že prý to není jejich politika… že je to moc daleko a podobně. Ale naopak mě příjemně překvapily malé firmy. Díky nim jsme tento týden dovezli do Chrastavy paletu cementu a máme připraven další stavební materiál. Naše pomoc nekončí, máme přislíbenou další pomoc od malých podnikatelů.