Pouzara potkala na kurtu jako trenéra

Zápasy o svátcích. Čekání na návraty z cest a časté stěhování tam, kde zrovna její druhá polovička dostane angažmá. To jsou negativa, která zmiňuje většina manželek hokejistů.
Brzy sedmatřicetiletá Dita Pouzarová z Českých Budějovic je nezná. A to žije s hokejistou. Navíc s jedním z těch nejslavnějších, které Česko vůbec má.
Jaroslava Pouzara totiž poznala už jako bývalého hráče. V nové roli podnikatele, radního nebo manažera budějovického hokejového klubu.
Před šestnácti lety začala chodit do jeho centra hrát squash. „Protože mě to chytlo, byla jsem tady skoro denně. Jarda mě trénoval. V té době squash tady moc lidí neumělo. A pak to dopadlo takhle,“ usmívá se Dita Pouzarová.

Lezla i po skalách

Přitom sedí v tom samém fitness centru, které se během šestnácti let změnilo stejně jako její život. Hrávala fotbal, volejbal, tenis nebo lezla po skalách. „Byla jsem dost akční člověk už předtím. I pak jsme společně hodně sportovali, ale poznala jsem i něco jiného,“ dodává.
Začala s ním chodit do jiné společnosti, než na jakou byla v té době zvyklá. Mezi podnikatele a lidi ve věku manžela, který je o dvaadvacet let starší. Účastnila se s ním spousty různých hokejových veteránských turnajů. Navštívila díky tomu Toronto, Los Angeles nebo Las Vegas. Závodně hrála squash a byla druhá nejlepší v Česku.
V profesní sféře vyměnila práci v hotelu za pozici ve fitku, které už několik let vede a modernizuje, aby ho udržovala na úrovni. „Nemám nějaké manažerské kurzy. Nad provozem centra musí člověk neustále přemýšlet a nové nápady realizovat,“ říká.
K tomu, že sama vede celé centrum, přispěla i vážná nemoc jejího muže. Před sedmi lety u něj lékaři objevili leukémii a Jaroslav Pouzar musel podstoupit transplantaci kostní dřeně. „Není to tak, že by prodělal operaci a bylo všechno v pořádku. Ve stínu nemoci už žijeme několik let,“ popisuje.
Hokeji vděčí Pouzar téměř za vše. A je těžké si představit, že by se jeho osmiletý syn Jaroslav věnoval něčemu jinému.
„Přiznám se, že můj zamilovaný sport je tenis, takže bych ho raději viděla s raketou na kurtu, ale hokeji se věnuje víc, baví ho a jde mu, tak proč by ho nehrál,“ míní Pouzarová.
Zpovzdálí pak sleduje přípravy nové hokejové haly, do které se vrhl její manžel. Fandí mu a doufá, že mu nevezme síly, které po těžké nemoci dokázal načerpat zpátky.

Jak ho zná:

Co mu udělá radost?

Když je všechno v pohodě.
(On: Posezení na zahradě s rodinou, synovy hokejové úspěchy.)

Jaký je vedle hokeje jeho nejoblíbenější sport?

Teď po nemoci práce na zahradě.
(On: Dříve hlavně squash, tenis a nohejbal.)

Čeho si v životě nejvíc cení?

Úspěchů v hokeji a toho, že přežil transplantaci.
(On: Mistrovství světa, Stanley Cupu a zdraví.)

Nejoblíbenější pití?

Asi pivo.
(On: Pivo)

O čem manžel ještě sní?

Aby bylo už všechno fajn a aby se malý Jára potatil.
(On: Už moc nesním. Chtěl bych postavit novou hokejovou halu.)