Pradědečkovy ruce
Díky příběhu Johanna Wittnera z Plané u Českých Budějovic vzpomínám v poslední době často na svého pradědečka.
Stejně jako Wittner byl český Němec, musel bojovat za druhé světové války ve wehrmachtu. Jako malý kluk jsem s otevřenou pusou seděl na jeho truhlářském ponku a poslouchal vyprávění o italské frontě a dlouhém pěším návratu za rodinou na jih Čech. Zatímco většina Němců musela po roce 1945 z Plané odejít, pradědeček, který si před válkou vzal Češku, zůstal. Dodnes vidím jeho obrovské ruce (největší, jaké jsem zatím v životě poznal), které kontrastovaly s neuvěřitelně dobrosrdečnou duší. Uměly pohladit, ale ještě v sedmdesáti letech srovnat do latě celou vesnickou hospodu.
