Doma má několik Slováckých Oskarů, přesto je herečka Jitka Josková skromná a milá žena. Když zrovna nehraje na prknech Slováckého divadla v inscenaci Rychlé šípy nebo Naši furianti, rozdává ze všeho nejradši úsměvy.
Divadlo
Největší radostí je pro mě divadlo. Je to sen, který se mi splnil. Není nic hezčího, než když stojím před plným hledištěm a vidím lidi spokojené. To je opravdu radost. Myslím, že ve Slováckém divadle se nám to daří. Diváci se k nám rádi vracejí, což je pro herce ten největší dar. Ale nikdy jsem třeba nesnila o nějaké speciální roli. Protože si myslím, že kdyby mi to pak nevyšlo, byla bych zbytečně zklamaná.
Tanec
Mojí láskou je tanec. Od dětství jsem se učila balet u mé tety v Uherském Brodě, takže jsem na tanci vlastně vyrostla. Každý rok navštěvuji Letní taneční školu v Luhačovicích. Vyzkoušela jsem indický tanec, flamenco, ale mám ráda i scénické tance. Teď jsem hrála v Brně představení Stanice tančírna, které je hodně o tanci. Měli jsme výbornou choreografku a za to jsem velice vděčná. Ráda si zatancuji i na diskotéce.
Film
Do kina chodím ráda. Sice ne často, protože mé povolání mi to nedovoluje, ale opravdu mě to baví. Třeba teď jsem mohla vidět pár filmů na festivalu v Karlových Varech a to jsem byla opravdu nadšená. Nejvíc se mi líbila Dvojitá hodina, italský film. Byl to výborný příběh s kvalitními výkony herců a skvělá kamera. Do poslední vteřiny jsem netušila, jak to dopadne. To mám nejradši. Když dopředu tuším, jak by to asi mohlo pokračovat, tak ztrácím zájem.
Auto
Jízda autem je pro mě uklidňující. Řídím nesmírně ráda, svého času jsem každý den dojížděla do Hradiště z Uherského Brodu a ani mi to nevadilo. Alespoň jsem se v klidu duševně připravila na představení.
Sice občas za volantem nadávám, ale to asi každý. Ale někdy bych si moc ráda zkusila řídit do ciziny, třeba do Chorvatska. Sama bych si na to asi nikdy netroufla, ale kdyby nás jelo víc a trochu bychom se vystřídali, to by mě bavilo.
Žehlení
Velice ráda žehlím, což možná spoustu žen překvapí. Pro mě to ale není nepříjemná domácí práce, spíš takový relax. Žehličku beru do ruky tak jednou týdně, a to i proto, že často žehlím věci, které to přímo nevyžadují.
Samozřejmě, že když je horko, tak dělám jiné věci, ale nedávno, když byla bouřka, hned jsem se dala do žehlení. Nevlastním žádnou speciální žehličku, ale zjistila jsem, že je mezi nimi poměrně velký rozdíl. Mám napařovací, lehkou, jednoduchou. S nějakou těžkou by se mi to asi tak nelíbilo.
Vaření
Dobrý základ do života, co se vaření týče, mi dala pochopitelně moje maminka. Takže vařím ráda. Hlavně pro přátele, pro sebe moc ne. Ale nesmí to dopadnout tak jako teď, kdy jsem krájela výborný chleba z Mařatic, nůž se mi smekl a já jsem si přeťala šlachu na prstě. Ale jinak jsem poměrně šikovná a umím třeba výborný kuřecí vývar nebo různé masové směsi.
Dokonce jsem několikrát vyhrála v kulinářské soutěži Salátovník, kterou ve Slováckém divadle každoročně pořádáme. Ale kolegovi Davidu Vaculíkovi, který je výborný kuchař, se zatím nevyrovnám.
Tae-bo
Bojové sporty mám opravdu ráda. Tae-bo dělám asi deset let, chodím tady do Hradiště. Je to pro mě odreagování a vybití všech sil, když jsem naštvaná, všechno tam ze sebe dostanu a pak mám čistou hlavu. Navíc si myslím, že fyzička je pro divadelní povolání důležitá, aby člověk zvládl to, co po něm někdy režiséři chtějí.
Moc by se mi líbilo, kdybych hrála ve filmu ve stylu Kill Bill. Líbilo by se mi dostat nabídku na podobnou roli a muset se bojový sport kvůli tomu naučit.
