Je nejlepší střelkyní svého týmu a v sezoně odehrála nejvíc minut. Prostor pod basketbalovým košem by si bez ní v tuhle chvíli ve Strakonicích asi nedokázali představit. Přesto o ní manažer týmu řekl, že v minulé sezoně si nastavila laťku hodně vysoko, a proto od ní všichni očekávali víc.
Pivotmanka strakonických basketbalistek Petra Reisingerová jeho slova potvrzuje. „Loňská sezona pro mě byla výjimečná a bude těžké ji zopakovat,“ říká zkušená hráčka.
Jste zatím s průběhem sezony spokojená?
Mohlo by to být lepší. Srovnávám to s minulou sezonou. Když se podívám na statistiky, špatně to zase nevypadá. Pocitově to však není úplně ono.
Narážím na to, že před několika týdny o vás řekl manažer Gaisler, že vzhledem k té poslední sezoně jste za očekáváním.
Ta minulá sezona se povedla opravdu mimořádně a je těžké ji zopakovat.
Proč se teď tolik nedaří?
Nevím. Nevychází takové věci, které vycházely loni. I hra celého družstva je trochu jiná. Nevím, co k tomu říct (odmlčí se). Když se podívám do statistik, v tabulkách jsem na prvním nebo druhém místě, což jsem byla loni taky, ale teď mi prostě nepřijde, že by to bylo ono.
Sledujete vlastní statistiky často?
Často? To se nedá říct. Ale v poslední době jsem se dívala. Bylo to i na úkor toho, že jsem četla ten váš článek s panem Gaislerem (usmívá se). Ale po každém zápase se nedívám.
I já jsem se díval do vašich statistik a za celou svoji kariéru jste měla v minulé sezoně odehráno nejvíc minut a dala jste nejvíc bodů. Proč byla tak výjimečná?
Bylo to asi i tím, že paní trenérka Krämerová preferovala pod košem jinou hru a holky mě více využívaly. To bylo asi zásadní.
Teď je to jiné?
Určitě. Sama cítím, že třeba pod košem nedostanu tolik balonů jako loni.
Tuhle sezonu jste začala třiceti body proti Trutnovu.
To mě potěšilo, ale škoda, že jsme nevyhrály. Kdyby se to povedlo každý zápas, bylo by to fajn (usmívá se).
V té minulé jste měla průměr na zápas 20,5 bodu. To taky stačí, ne?
To je taky slušné.
Těch 17,5 bodu letos je takový rozdíl?
I to je dobré (usmívá se). Když ono jde o to, že člověk to prostě srovnává s tou minulou sezonou. Kolikrát si po zápase řeknu, že to nemá smysl srovnávat, že je to nová sezona, nové hráčky, ale stejně k tomu pořád sklouzávám.
Který zápas se vám letos povedl nejvíc?
Kromě toho Trutnova asi také druhé utkání s VŠ Praha. Jinak mě ale zklamal zápas v Karlových Varech. Tam si myslím, že jsem týmu zrovna nepomohla.
Vy odehrajete zápas s třiceti body. Pak následuje utkání s deseti a pak zase dvacet. To jsou dost výkyvy.
Je to zápas od zápasu. V každém týmu jsou jiné hráčky. Každý tým se na mě také připravuje. Tím, jak to viděly loni, se ke mně stahují dvě i tři hráčky, abych míč nedostala. Na druhou stranu zase mají dost prostoru křídla a střední rozehrávačky ke střelbě a body nasází někdo jiný. Nemůžu říct, že by mě ty moje body nemrzely, ale když je dá někdo jiný a vyhraje se, proč ne.
Jak se s dvojitou obranou soupeřek vyrovnáváte?
Bolí to. Hodně to bolí, protože někdy jsou fauly hodně zákeřné a rozhodčí toho moc nepískají. Pod košem se musí hodně bojovat. Není to jako dřív. Teď bych to přirovnala třeba k boxu.
Trenér Johanes před sezonou mluvil o semifinále soutěže. Je to reálné?
Nóó, bude to těžké.
Co plánujete dál?
Vzhledem k mému věku už to pro mě budou poslední sezony. Přemýšlela jsem i o trénování. Moje malá dcera už taky hraje a práce s těmi prcky by mě asi docela lákala.
