Adam Svoboda má rád svůj klid, přestože dělá sport, ve kterém není nouze o vypjaté okamžiky. Když zmizí z dosahu refletorů a fanoušků, dokáže si život se svými malými i velkými radostmi užít. Ať už drží v ruce golfové hole, rybářský prut nebo knížku. „Člověk vždycky hledá protiklady. Když má někdo sedavé zaměstnání, tak se odreaguje v posilovně. My zase hledáme klid,“ říká hokejový brankář, který se vrací do branky Eatonu Pardubice.
1. Relax s rodinou
Toho si užívám hlavně po sezoně – u moře nebo na horách. Člověk si tam odfrkne. Mám štěstí, že mám kluka, kterého baví všechno. Dá se s ním jezdit na kole, plavat, hrát golf. Tohle mě naplňuje ze všeho nejvíc. Už třetím rokem hraje hokej v přípravce. Asi se nepotatí. Baví ho být před bránou, bojovat o puk. Trochu nám narostl, takže má problémy s koordinací. To se ale všechno vyrovná. Já byl to samé. S trenérem Votrubou jsme se domluvili, že budu chodit na tréninky této třídy a budu se snažit pomáhat, stejně jako loni.
2. Motorka
Tak to je opravdový relax. Na motorce si vyčistím hlavu. Motorkařím šest sedm let. Když jsem byl mladší, tak jsem jezdil na silničních. Zazávodil jsem si, zajezdil i zariskoval, ale před třemi lety jsem pod nátlakem své ženy Petry vyměnil motorku za většího choppera. Mám sériovou Suzuki Intruder 1800. Hned na první pohled jsem se do ni zamiloval. Vzadu je sériová guma dvě stě čtyřicítka, takže to vypadá pekelně. Jenom jsem si k brašně nechal udělat opěrku, když jedu se ženou nebo na chvilku načerno svezu kluka, aby nevypadli.
Na motorkářském srazu jsem byl asi dvakrát s kamarádem Zdeňkem Sokolem, který je velký motorkář. Jezdím po městě, když je krásné počasí a jednou dvakrát týdně, se jedu vyvětrat po okolí. Zatočím, kam mě to napadne, a pak se podle mapy vrátím domů. Občas se sejdeme i s bratrem a uděláme si celodenní nebo víkendový výjezd.
3. Rybaření
Rybařím poslední tři roky. Snažím se zdokonalovat, jak nejvíc to jde, ale jde mi to zatraceně pomalu. Nedávno jsme byli na Hněvkovické přehradě a to bylo to nejlepší rybaření. Známí jezdí do Norska a slyším na to jenom skvělé recenze. Někdy po sezoně bych tam chtěl s partou na týden vyrazit. Tohle mě fakt láká, a když se mi to poštěstí, tak už asi pak rybaření pověsím na hřebík, protože to je ze všeho nejvíc. Chycené ryby domů nenostím. Mám dezinfekci, podložku na ryby. Snažím se k nim pěkně chovat. K tomu asi dospěje každý rybář. Něco na tom je, protože se mi to vrátilo a úlovky jsou větší a větší.
4. Parta dobrých kamarádů
Není nad to, zajít s dobrou partou do hospody a dát si pivo. K Sejčkovi (Michalovi Sýkorovi, pozn.) chodíme hrát pokr. Pokr je většinou chlapský, ale často grilujeme, tak se nás tam pár s holkami sejde. Všichni kamarádi vlastně bydlíme v jedné ulici. Vztahy máme výtečné a doufám, že nám to vydrží do stáří a budem se takto sházet dál. Opravdu se mi poštěstilo narazit na lidi s naprosto ryzí povahou a vážím si toho.
5. Golf
Neřekl bych, že ho hraju špičkově, ale jednou za čas si ho zahrát jdu. Loni jsme byli s Petrem a Michalem Sýkorovými a s dalšími kamarády na tři dny na golfu. To byla paráda. Zahráli jsme si do sytosti. Je ale pravda, že tři dny vkuse mi na jeden dva měsíce vystačí. Nepropadl jsem tomu zas tolik, ale relax je to velký. Do zahraničí na golf mě to moc netáhne. Máme doma spoustu kvalitních a krásných hřišť a na tu moji úroveň stačí posekané pole.
6. Trénování dětí
Loni jsem k tomu přičichl a dost mě to naplňuje. Manželka mě chytla, jak brouzdám na internetu a hledám stále nová a nová cvičení. Samozřejmě to hraju dlouhou, nějaké zkušenosti a cvičení v hlavě mám, ale potřebuju to mít někde na papíře, abych nevařil z vody. Právě proto si trénování jedu letos vyzkoušet k Láďovi Lubinovi na hokejovou školu. Snad bude spokojenost oboustranná. Hrozně se na to těším! Mám nějakou vizi do budoucna. Chtěl bych se jednou dostat ke své své vlastní brankářské škole. Ale musím si to nejdříve osahat, sehnat lidi, pak se do toho můžu teprve pustit. Kdyby to v budoucnosti bylo v Pardubicích, tak to by mě naplňovalo.
7. Knížky
I když nejsem žádný knihomol, tak u dobré knížky si oddechnu. Nejvíce u detektivky nebo u něčeho dobrodružného. Nejsem z těch, kdo ji přečte na jeden zátah, ale za tři čtyři dny ji spontánně přečtu. Největší naší zásobárnou v ulici je Michal Sýkora, který je schopný přečíst jednu knížku denně. Dám na jeho doporučení a vžycky je to dobrý.
