Restaurace Buon-Giorno: Itálie po česku
Testovací tým týdeníku Sedmička tentokrát vyrazil do podniku na rohu Ondřičkovy a Slavíkovy ulice, tedy na rozhraní Žižkova a Vinohrad.
Pizzerie Buon-Giorno je nezvykle členěná do několika úrovní. Přechod mezi nimi je řešený nebezpečnými schody, na které neupozorňuje žádná páska či nápis. Za hotové dobrodružství lze považovat cestu na toalety. K těm vedou tři neoznačené schody. O úrovni záchodků je lepší nemluvit.
Restaurace působí příjemně. Nešťastnou volbou je jen modrozelený koberec, který se do podobného prostoru nehodí. Dlažba je vzhledem k údržbě praktičtější.
Chybí pec na dřevo
Nabídka jídel zcela odpovídá italské restauraci.
„To se mi na nich líbí. Drží se své myšlenky a nabízejí jen to, co je pro italskou kuchyni typické,“ řekl pochvalně Jakub Řičica.
Nejprve si objednal lehký předkrm, Melanzane al forno conformaggio caprino (zapečený lilek s loupanými rajčátky, sýrem a lístky čerstvé bazalky).
„Předkrm se povedl, chuťově je to dobré. Narážím tu ale na zásadní problém. Namísto tradiční mozzarely, která se vyrábí z buvolího mléka, použili kozí sýr,“ tvrdil Řičica.
Nad volbou hlavního jídla Řičica neváhal. Objednal si salámovou pizzu, jeho oblíbenou. V Buon-Giorno používají eletrickou pec. Pizza proto nevypadá tak propečeně jako z pece na dřevo.
„Výsledek nikoho neurazí. Pizza je průměrná. Citelně se projevilo pečení v eletrické troubě,“ řekl o hlavním chodu Řičica.
Dezert zcela propadl
Největším zklamáním byl dezert Albicocca (dezert s medem, jogurtem, mandlemi a meruňkami naloženými v amaretovém likéru). Výsledek zůstal daleko za očekáváním. Obsluha přinesla obyčejný bílý jogurt se lžičkou medu. Pro lepší efekt byl pohár zasypaný ještě dalšími ingrediencemi.
„Schválně jsem si nedal tiramisu, protože ho mají v každé italské restauraci. Chtěl jsem zkusit něco nového. Albicocca v podání pizzerie Buon-Giorno je pro mě největší zklamání testu,“ řekl rozladěně Řičica.
Pizzeria Buon-Giorno patří mezi počeštělé italské restaurace. S pravou italskou kuchyní má jen málo společného. Lze se tam dobře a levně najíst, žádný zvláštní gastronomický zážitek však tato malá restaurace nenabídne.
„Doporučuji zapracovat jak na celé prezentaci podniku, tak na přístupu obsluhy. Nikdy není dobré, pokud má zákazník pocit, že svou přítomností osazenstvo podniku téměř obtěžuje,“ dodal k hodnocení pizzerie Řičica.
Jakub Řičica provozuje hotel na Smíchově a dohlíží na kvalitu jídla v pražské restauraci Demínka. Odbornost získal na l‘école hôtelière de Glion ve Švýcarsku a ve škole Le Cordon Bleu v Londýně.
