Mezi dvěma světovými válkami si malé horské městečko vybrala rodina Rothschildů jako nové zimní útočiště. Ne že by se baronce Noémi nelíbilo ve švýcarském komfortu Svatého Mořice. Umínila si ale najít nové útočiště ve Francii, které může hostit evropskou šlechtu, aniž by se musela potkávat s německými válečnými nepřáteli, kteří Svatý Mořic hned po válce opanovali.
A tak v roce 1921 vystavěla první luxusní hotel Mont d’Arbois. Byla to dáma s vkusem, a tak neponičila historické městečko přebujelými hotely. Objednala si od architekta H. J. Le Memeho dřevěné „chalet“, tradiční horské chaty, které se pro Megeve staly typické. „Měla to být tradiční savojská architektura, která připomíná zdejší venkovské farmy, ale navržené s moderním pohodlným interiérem, přímým přístupem ze svahů a lyžárnou,“ vysvětluje Sophie Muffat z Megeve Tourisme.
Svahy pro každého
V areálu Cite 2000 mě pohodlná sjezdovka Airelles doveze k první černé. Se svaly zahřátými na provozní teplotu se připojuji ke svému průvodci Miku Beaudetovi, aby mi ukázal, jak se jezdí mezi boulemi. Legendární instruktor, známý jako „megevský Mike“, se chlubí pověstí, že naučí lyžovat i chromého za pět dní. Mám tedy jisté ambice.
Američan, který založil zdejší lyžařskou školu Ski Pros Megeve a lyžoval na sjezdovkách po celém světě, tvrdí, že zdejší sjezdovky jsou svou náročností přístupné pro každého. „Nejdřív si trochu zacvičíme. Pořádně vystrčit zadek, kroužit boky, jako když tančíš, pustit to trochu z kopce a pak už se s pružnými koleny houpeš, kam tě boule zanesou,“ poučuje mě a pak už klouže mezi uměle vytvořenými kopečky až ke krásným výhledům na Mont Arbois. Snažím se za ním vykroužit několik hezkých obloučků, ale zapíchnu se v lese s výhledem na Mont Blanc.
Večer se zatahuje a sněhové vločky začnou zasypávat malebné megeveské náměstí, kde se na otevřeném kluzišti bruslí jako ve starém francouzském filmu. Hlavní ulici křižují první vyjeté koleje saní.
Sladké bláznovství
Megeveská gastronomie se chlubí třemi michelinskými adresami a spoustou dalších skvělých gastronomických restaurantů. Emmanuel Renaut, šéfkuchař tříhvězdičkové Flocon de sel, a dva mladí šéfkuchaři Christophe Schuffenecker z Table de l’Alpaga a Julien Gatillon v restauraci Le 1920 dokážou ve svých kulinářských kreacích vyzdvihnout pravé horské příchuti. Teprve 28letý Julien Gatillon vykouzlí zázraky z čerstvých místních surovin, třeba šneky se sýrem beaufort a sladkovodními raky.
Hladké bílé stopy mě nyní vedou na gastronomické safari po sjezdovkách. Hlavní novinkou sezony je La Folie Douce s lahodnou domácí horskou kuchyní v biokvalitě. Sídlí v Saint-Gervais ve výšce téměř 2000 metrů. Říká se mu Ibiza na sněhu – možná kvůli živé hudbě na otevřené terase, která během dne opravdu nabírá na tempu.
V podniku L’Idéal 1850 v Mont d’Arbois je atmosféra o poznání škrobenější. Lyžaři i ti, kteří se nechají vyvézt do restaurace s vyhlídkou na oběd, se tu nechají rozmazlovat víny ze Savojska, kaviárem, pizzou s černými lanýži či obřím Big Mac Rothschild.
Hladké stopy
„Tady není příliš těžké blýsknout se na lyžích, sjezdovky jsou snadné,“ říká mi bankéř v důchodu u vedlejšího stolku v Les Mandarin, kde už nemusíte obětovat život za luxus. Bankéřova manželka Brigitte v lyžařské bundičce s leopardím vzorem a nadýchanou kožešinovou kapucí dodává: „Je to tu skvělé hlavně pro rodiny. Jsou tu pohodlné sjezdovky na obrovské rozloze, bezpečné a prosluněné.“
„A když někdo mermomocí touží po náročném terénu, stačí zajet na sjezdovky v Grands Montets v Chamonix, je to dvacet minut od Megeve. Svahy jsou tam uměle modelované, aby vyhověly lyžařským závodům. Jezdí se tam i večer nebo mezi umělými boulemi,“ objasňuje mi pan Jacques. To už mi ale na stole přistála zdejší specialita La Planche Mandarines s grilovaným savojským sýrem obaleným v mladém borovém jehličí, horská klobáska a brambory ve slupce.
I když se tu tedy už od roku 1998 jezdí mistrovství světa v ženském Super-G, Megeve si nikdy nevysloužilo pověst absolutně sportovního střediska. I tady se ale najdou šampioni – zdejší rodák Emile Allais získal hned tři medaile na mistrovství světa v lyžování v Chamonix v roce 1936. „Ano, ano, to byla opravdová legenda, která může za rozvoj zdejšího lyžování. Všichni ho pamatujeme, jak se až skoro do svých 95 let proháněl na zdejších sjezdovkách,“ souhlasí se mnou Brigitte.
Megeve a umělci
Umělecké kruhy měly ve Francii odjakživa svůdnou přitažlivost, a tak zažehly opravdovou slávu Megeve. Může za to známý hoteliér Georges Boisson, jenž se ujal hotelu Mont-Blanc.
Přilákal do něj své pařížské přátele, umělce i módní návrháře. Přijeli všichni, bez ohledu na lyžařské schopnosti: Marcel Pagnol, Henri Troyat, Michele Morgan, Edith Piaf, Coco Chanel. A když tu Jean Cocteau pokřtil proslulý bar Les Enfants Terribles a pojmenoval Megeve na „21. arrondissement Paříže“, městečko a samotný hotel se staly francouzským mýtem.
Dřevěný interiér hotelové lobby mi spíš připomíná styl rakouského loveckého zámečku, ale dobové dekorace této luxusní „chaty“ připomínají jeho opravdovou uměleckou minulost.
V plyšové pohovce u krbu v salonu Gérarda Philipa vychutnávám horkou čokoládu a prohlížím si fotky z filmu Rogera Vadima. Debutoval tu v roce 1952, když na Mont Blanku natočil Nebezpečné známosti s Gerardem Philipem, Jeanne Moreauovou a Madeleine Robinsonovou. V tu dobu tu v baru L’Equipe král Farúk popíjel s Ali Khanem a jeho mladou novomanželkou Ritou Hayworthovou. A nechyběl ani svět politiky: třeba François Mitterrand, který sem chodil na zálety do baru Enfants Terribles. Stěny by mohly vyprávět.
