Docela dobře se vyzná v Brně. Obstojně zvládá češtinu. V čem je ale Sasu Hovi, finský brankář Komety Brno, úplně nejlepší? Ve způsobu, jakým vychytává pro Brno důležitá vítězství. Fanoušci obdivují také jeho schopnost zneškodňovat samostatné nájezdy.
Jak to, že jste tak úspěšný v chytání nájezdů? Nájezdy jsem hodně trénoval. Úspěch spočívá v tom být rychlejší než útočník. K tomu je potřeba velká koncentrace. Soustředím se na puk a hrozně ho chci chytit. Jakmile v téhle koncentraci polevím, přestávám být dobrý. Čím víc nájezdů se jede, tím horší je koncentrace.
V čem jste jako brankář nejsilnější a co je naopak vaše slabina? Myslím si, že je to rychlost. Protože nejsem příliš vysoký, musím být o to rychlejší. Mimo to se snažím dobře číst hru. Předvídat, co může přijít. Na druhou stranu když zápas, ke kterému nastupuji, není zas tak důležitý, přestávám se pořádně koncentrovat. Z toho můžou občas plynout hloupé góly.
Máte nějaký brankářský rituál? Rituál vyloženě ne. Hodně se ale zaměřuji na svoji psychiku a mentální sílu. Na zápas musím být soustředěný na 110 procent. Před každým utkáním to může být jiné, ale jsou zápasy, kdy se začínám psychicky připravovat už den předem.
Když jste v říjnu přišel do Komety, v Brně už dva brankáři byli. Věřil jste si, že se časem stanete jedničkou? V létě jsem zkoušel angažmá v Rusku. To nevyšlo. Pomalu začínala sezona a já věděl, že někde už musím hrát. Dostal jsem šanci ukázat se v Kometě. Ani jsem nepřemýšlel, kdo už v Brně chytá nebo kdo bude jednička.
V české nebo slovenské extralize působíte už pět let. Necítíte se trochu jako Čechoslovák? Přestože na život tady jsem si hodně zvykl, stále se považuji za Fina. Nejdůležitější na začátek bylo osvojit si jazyk. Bez toho má cizinec velké problémy. Od té doby, co jsem se naučil jazyk, bylo všechno stokrát jednodušší.
Co vám tu vyhovuje? Cítím se tu výborně. Při působení na Slovensku se mi narodila dcera, takže tu mám vše, co potřebuji. Vyhovuje mi také mentalita Čechů a Slováků. Mají mnoho společného s Finy. Rozdílem však je, že Finové jsou tišší. V Česku se člověk spřátelí mnohem rychleji než ve Finsku.
