Scénograf za oponou mostecké činohry | E15.cz

Scénograf za oponou mostecké činohry

Redaktorka Sedmičky prožila sedm hodin v zákulisí dílny výtvarníka Petra Kastnera.

V devět hodin ráno usedá scénograf a grafik mosteckého divadla Petr Kastner za psací stůl. Pod střechou, kde má kancelář, fučí přes netěsnící okna. Tu a tam vítr nadzvedne roh čistého papíru, jako kdyby ho olizoval inspirací. Scénograf bere do ruky černý fix a myšlenkový svět zhmotňuje načrtnutými linkami.

Tak začíná pro Petra Kastnera každá nová inscenace. Do první čtené zkoušky, kdy herci vlastně vezmou poprvé do ruky text, zbývají ještě tři měsíce. On má náskok. Musí.
„Každé divadlo má dramaturgický plán, co bude tu kterou sezonu hrát. Takže výtvarník si nevybírá, kterou inscenaci chce, ale dostane zadané úkoly od uměleckého šéfa,“ říká z praxe Kastner.
Souhlasil, že mu dnes můžu koukat přes rameno. Prožít sedm hodin v zákulisí divadla je výzva.

Výtvarník vnímá v jiných dimenzích než režisér

Otevře velké desky, kde má naštosovaný výkres za výkresem. „To je jediné, co z představení zbyde, když ho stáhnou z repertoáru,“ vytahuje jeden za druhým. Stará historie, Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Sex noci svatojánské, Divotvorný hrnec, Markéta Lazarová, My Fair Lady, Šumař na střeše, Řek Zorba, Kladivo na čarodějnice, Sluha dvou pánů a mnohé další tituly, které svého času zářily na jevišti mosteckého divadla.

Když doslouží, a důvodem nemusí být jen ubývající návštěvnost, ale i konec autorských práv, kostýmy jdou do fundusu. Nábytek do skladu. Scénu většinou chlapi z dílen rozřežou na kusy, prkna, kování, okna schovají, ostatní zlikvidují.
„To ale začínáme od konce,“ zaklapne desky. Mám pocit, jako kdyby zatáhnul oponu. Představení skončilo, jediný divák sedí v hledišti a přemýšlí do přítmí pracovních světel.

Výtvarník vnímá v jiných dimenzích než režisér nebo herec. Vidí prostor, hloubku jeviště.
„Než vezmu tužku do ruky, scházíme se s režisérem a diskutujeme o svých představách. Nejlepší je, když mi nevnucuje ty svoje. Mám pak volnější ruce,“ zvažuje Kastner.

Po několika sezeních s režisérem rozkreslí scénické i půdorysné řešení. To pak předkládá na takzvané předávací poradě s uměleckým šéfem a celým vedoucím týmem té které inscenace.
„Někdy nestačí skici. Makety z tvrdého kartonu jsou tahákem k prostorovému vidění. Zejména pro hry na točně. Mostecké jeviště má jako jediné v republice dokonce točny dvě,“ konstatuje scénograf.
Po předávací poradě následuje porada výrobní, kde výtvarník odevzdá vedoucímu dílen technickou dokumentaci. Ten pak předává detailní výkresy zámečníkům, truhlářům, malířům dekorací, čalouníkům, krejčím, šičkám, vlásenkářkám, které zvládají garderóbu i šminky. Šest, osm týdnů před premiérou se přidají do týmu herci. Kolos jménem divadlo běží na plné obrátky k cílovému dni jménem premiéra. Čím více se blíží, tím víc vzrůstá napětí a nervozita.

Týden před premiérou musí mít všechno hotové. Nastává hlavní generálkový týden, kdy jedou naostro v kompletní dekoraci, kostýmech včetně světel, zvuku. Dřív nakupovali nové kostýmy, paruky, boty. „Dnes divadlo nemá peníze nazbyt, šičky přešívají kostýmy z fundusu. Jenže scénu v bazaru nekoupíte,“ rozhazuje rukama muž, který v Mostě pracuje od poloviny osmdesátých let.

Deset vrstev latexu, co kus, to nepsaná historie

Scházíme do skladu nábytku. Postele, židle, stoly, skříně, lampy. Co kus, to nepsaná historie. Nábytek se točí stále dokola, jen z černé židle je na chvíli bílá, zelená, zlatá. „Pět deset vrstev latexu není výjimkou,“ konstatuje Petr Kastner.

Činohra uvádí každý měsíc půl druhého měsíce novou premiéru. Frčí to tady jak na horské dráze. „Rekvizity jsou taky na mně. Vymýšlím je, kreslím, které nejdou vzít ze skladu, kupuji. Meče, sekery, vozíky, trakaře, bedny zadávám dílnám. Většinou mají přesnou roli, a tak musí fungovat přesně podle scénáře,“ dodává scénograf.

„Je čas na oběd a kafe,“ vyzývá mě v pokročilý čas po poledni. Jako by v divadle ubíhal čas jinak. Pro mě rychleji. V přízemí je herecký klub, kde denně vaří. Otvírací doba je podle fermanu, rozpisu zkoušek a představení.

Na tabuli je křídou psaný jídelníček. Hercům skončila zkouška, tak je tam plno. Architekt při velkolepém projektu až dvacet dva metrů širokého portálu, pěti set sedadel v hledišti šetřil na druhém domově kumštýřů, kterým klub je. Odpovídá malému typu divadla.

Za sedm hodin mě Petr Kastner seznámil se zákulisím dílny scénografa. Jeho životaběh od první schůzky s režisérem do premiéry trvá pět pěsíců. Teď dílny dokončují komedii U pokladny stál, ale on už v hlavě staví scénu k Obchodníkovi s deštěm.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!