Ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, napočítá divák celkem pětadvacet mrtvol. V detektivní komedii Hrobka s vyhlídkou je jejich počet o něco nižší, což je však dáno jen tím, že autor Norman Robbins nedodal dostatečné množsví potenciálních obětí. Jinak ovšem vraždí s vášní a noblesou vlastní všem autorům klasických anglických detektivek. A protože k tomu přidává i notnou dávku anglického humoru, je tato novinka na repertoáru plzeňské činohry představením, na něž má člověk chuť jít ještě jednou. I když už ví, kdo je vrah.
Od prvního okamžiku jím může být naprosto kdokoli, protože všichni přítomní mají nárok na část dědictví po nedávno zesnulém pánovi domu. A každému by se samozřejmě líbilo dědit víc. Navíc každý je nějak podivný, každý má své tajemství. Někdo tu lže. Anebo spíš: je tu Sedm mrtvol stačí, pane Robbinsi někdo, kdo snad nelže? Těžko říct. Režisér Martin Vokoun nastudoval inscenaci, která nemá hluchá místa, kde se divák baví i leká a kde každá z postav vzbuzuje dojem, že právě ona je vrahem. A když tomu divák dokonale uvěří, dotyčný je zabit. Důvod k vraždění má právní zástupce rodiny Hamilton Penworthy v podání Jakuba Zindulky stejně jako hlavní dědička, slavná spisovatelka Ermyntruda Ashová, v podání Kateřiny Vinické.
Ještě podezřelejší je pětice podivínských sourozenců Tombových: hysterický nejstarší Lucien v podání Zdeňka Muchy, Dora Moniky Švábové, jejímž koníčkem je travičství a zahradničení, obhroublá, ale zdá se, že jediná příčetná, Emily v podání Jany Kubátové, nymfomanka Monika, kterou hraje Andrea Černá a Miloslav Krejsa coby Marcus, jenž je přesvědčen, že je Caesar. Ale stejně dobře může mít krev na rukou i Marcusova ošetřovatelka Anna, kterou hraje Štěpánka Křesťanová, nebo hospodyně Agatha, jež se stala další skvělou příležitostí pro Zorku Kostkovou.
Agnieszka Pátá připravila pro Hrobku s vyhlídkou jednoduchou scénu s oficiálními i tajnými dveřmi, temně strohou halu starobylého anglického sídla. Jsou tu jen věci, které jsou pro děj nezbytné: portrét zemřelého, obraz Lucrezie Borgie, stolek s Dořinými domácími likéry a víny pochybného složení, prázdné police na knihy a židle. A jak ubývá živých, víc a víc místa zabírá hrůza a děs. Martin Vokoun v Hrobce s vyhlídkou potvrdil, že napínavý žánr okořeněný humorem je jeho parketou.
