Jakub Kornfeil z Rohatce seděl na motorce poprvé v šesti letech. Shodou okolností v den, kdy jeho otec prodal tu svou.
Ve čtvrtek 8. dubna oslavil sedmnácté narozeniny a o čtyři dny později se postavil na start prvního závodu v seriálu mistrovství světa silničních motocyklů. Ve stopětadvacítkách se bude bít se svou aprilií. „Kdyby se mi povedlo bodovat, byl by to ten nejhezčí dárek,“ říká Kornfeil, jehož odborníci považují za jednoho z největších talentů.
Nejsou to silná slova? Vždyť byste se musel vejít mezi první patnáctku. No, řekněme, že nereálné to není. Myslím, že v Kataru můžu na body dosáhnout.
Už jste přemýšlel, s jakým umístěním byste byl spokojený na konci sezony? První sezonu beru já i tým jako seznamovací. Osobně bych byl rád, kdybych celkově skončil mezi patnáctým až osmnáctým místem.
Máte k dispozici nejlepší dostupnou techniku? Moje motorka je sice tovární, ale ne ten nejnovější a nejlepší model.
Ještě loni jste jezdil RedBull Cup, tedy jakýsi juniorský šampionát. Je to velký skok? Tak to nepochybně. Ale ukázal jsem, že se dokážu prosadit. Vždyť do toho seriálu se přihlásilo přes patnáct set jezdců z celého světa, přitom samotné závody jezdí jen pětadvacítka nejlepších.
A vy jste soutěž vyhrál. Jak vlastně byla složitá cesta k celkovému prvenství? Začátek sezony se mi nepovedl. V polovině se to zlomilo a začaly přicházet dobré výsledky a vše skončilo posledním závodem u nás v Brně, kde jsme dva bojovali o celkové prvenství.
Bylo to o štěstí? To nebylo štěstí! Za celý závod jsme se předjeli snad dvacetkrát a i když se soupeř v předposledním kole dostal přede mne, věděl jsem, že prohrát nemůžu. Že ho předjedu klidně v poslední zatáčce, ale budu první.
Co vám vítězství v seriálu přineslo? Dostal jsem nabídku na účast v posledních závodech mistrovství světa stopětadvacítek a zejména stálou účast v kompletním seriálu pro letošní rok.
Co považujete za svůj největší úspěch? Vyhrál jsem několik titulů mistra republiky, byl jsem také mistrem Evropy, ale loňské vítězství v RedBull Rookies Cupu je nejdůležitější. Byl to skvělý úspěch.
Je vám sedmnáct, studujete průmyslovku. Jak zvládáte školu spolu se závoděním? V pohodě. Nemám žádný individuální plán a musím plnit vše, co ostatní. A známky mám nejlepší ve třídě.
Nemáte žádné úlevy? Nemám. Když se vrátíme v neděli večer ze závodů, v pondělí musím normálně do školy.
Co koníčky? Existuje pro vás něco kromě motorky? Určitě. Baví mě hlavně sport v jakékoliv podobě. Hodně jezdím na kole, hraju badminton. A dost času strávím také u počítače, hlavně chatováním.
Kde byste chtěl vidět sám sebe za deset, patnáct let? Na terase svého domu nad mořem. Palmy, teplo…
S poháry mistra světa? Jistě, kdo by nechtěl?
