Shakespeare frázuje jako hip-hopeři | E15.cz

Shakespeare frázuje jako hip-hopeři

Klicperovo divadlo přizvalo Braňo Mazúcha, aby se ujal režie komedie Marná lásky snaha. Premiéra bude 23. října.

Pro marnost čekání a na počest lásky, která se probouzí i navzdory zarputilým přísahám, přichází Klicperovo divadlo se smrští Shakespearovských slovních hříček v překladu Martina Hilského. Premiérou hudební komedie Marná lásky snaha se tak vrací k cyklu Bůh ochraňuj Williama Shakespeara. „Místní soubor je svým složením ideální pro realizaci této netradiční komedie, ve které Shakespeare hodně experimentoval,“ říká režisér Braňo Mazúch, který po třech letech, kdy v Hradci režíroval Pannu Orleánskou, přijal další pozvání do hradeckého divadla, kde budou 23. října herci nejen marně toužit po lásce, ale i tančit street dance a vtipkovat.

Proč jste se rozhodl právě pro komedii Marná lásky snaha?
Hra patřila k těm kusům, které zatím v rámci Shakespearovského hradeckého cyklu nebyly uvedeny. Druhým důvodem byla její problematičnost. Ona to totiž komedie je a zároveň není. William Shakespeare v této hře žánr komedie určitým způsobem mapuje, popírá, rozkládá a zpochybňuje. Prostě si s ním hraje. Shakespearovy komedie obvykle končí svatbou nebo happy endem.

Tentokrát se diváci svatby nedočkají?
Ne a nedá se mluvit ani o happy endu. Dokonce jsou tam i události tragického rázu, které do komedie vůbec nepatří. Jak už sám název napovídá, výsledný pocit je marnost. Hořkost a deziluze vystřídaly tradiční šťastný konec. Tím je ta hra zajímavá, znepokojující a tajemná.

Takže se diváci mohou těšit na trochu jiného Shakespeara?
To každopádně, protože každý Shakespeare je jiný. Marná lásky snaha navíc patří k jeho prvním komediím. Vyzkoušel si v ní různé básnické a dramatické formy a styly. Experimentoval, ověřoval si, co divadlo snese, a na co on jako autor má. Pak následovaly propracovanější a žánrově jednotnější hry.
Ve vašem pojetí dojde jistě i k netradičnímu propojení hudby, tance a mluveného slova.
Každá doba si žádá svého Shakespeara. Z tohoto hlediska bych se asi vyhnul pojmu netradiční. Naopak, propojení hudby, tance a slova je v této inscenaci ucelené. Muziku složil Daniel Fikejz. S dramaturgyní Magdalenou Frydrych Gregorovou jsme se původně bavili o tom, že by to mohl být muzikál. Nakonec jsme k úplné muzikálové formě nedospěli. Rozhodně to není na škodu věci. Marná lásky snaha je muzikální sama o sobě a není potřeba každé slovo hry zpívat. Taneční scény vycházejí z energie street dance. Na scénickém pohybu pracovala Jana Burkiewiczová a ve hře se objeví jak prvky hip hopu, tak freestyle battly.

Chcete tím nalákat do divadla i hodně mladé diváky?
Ano, ale samozřejmě tato inscenace nebude určena jenom pro mladé publikum. Jazyk hry je sám o sobě rytmický a propojení s moderními hudebními styly se přímo nabízí.

Humor ve hře, která je ovšem stará více jak čtyři sta let, je hodně založený na jazyku. Budou slovní hříčky a vtipné hlášky blízké i současnému divákovi?
Díky překladu Martina Hilského je to jazyk velmi živý a současný. Inscenace je také zasazena do současnosti. Vystupují tam sice princ a princezna, ale láska je téma nadčasové, a proto blízké i dnešnímu publiku. Současnost do hry vstupuje také díky energii moderních hudebních stylů.

Říkal jste, že je to jedna z prvních autorových her. Narazili jste i na nějaké „mouchy“, kterých se anglický dramatik dopustil?
Přešlapů je v prvních tištěných vydáních vícero. V této souvislosti se mluví o jisté zbrklosti samotného autora. Právě odhalování těchto nepřesností a chyb je ale velmi vzrušující a podnětné. Marná lásky snaha je strhující, i když ne ve všem má člověk jasno. Ostatně když by bylo už od začátku jasné, že tato lásky snaha bude marná, nikdy bychom se do ní po hlavě nevrhli.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!