Role Václava Orla, předsedy fotbalového klubu SK Slavoj Houslice, zajistila Luďku Sobotovi velký návrat a popularitu, kterou zažíval v dobách divadla Semafor. Spoustu fanoušků seriálu z prostředí venkovského fotbalu teď zajímá jediné. Bude mít úspěšný seriál Okresní přebor nějaké pokračování?
„Zrovna mi přinesl Jan Prušinovský asi už poslední verzi filmového scénáře,“ říká Luděk Sobota.
Už máte nachystané holinky s teplákovou bundou a lajnovačku naplněnou vápnem?
To mi doufám nachystá produkce. Ale na natáčení, plánované na začátek srpna, se těším. Jen doufám, že se mi to nebude křížit s divadlem. Hraní a cestování jsem si užil už dost.
O čem film bude?
Nevím, jestli něco neprozrazuju, ale nebudou to historky známé ze seriálu. Objeví se tam stejné postavy a stejný oddíl Slavoj Houslice, ale příběh bude jiný.
Máte radši film nebo divadlo?
Film je pro mě snazší a není to tak namáhavé. Divadlo, zvlášť když hrajete hlavní roli, člověka víc vyčerpává.
Po úspěchu seriálu jste měl spoustu nabídek. Přijal jste ale jen jednu divadelní roli.
Nabídky byly nejen divadelní, ale třeba i televizní. Všechno jsem odmítl a přijal jen tuhle. U některých věcí se mi nelíbilo, jak byly napsané. Jiné role jsem nepřijal také proto, že bych je už v mých letech nezvládl.
Co vás přimělo vzít zrovna nabídku kladenského divadla na hlavní roli v Moliérově Zdravém nemocném?
Přijal jsem to hlavně proto, že to byla nabídka od Honzy Prušinovského, který režíroval Okresní přebor. Ten jsem tehdy chtěl velmi dělat, ale byly tendence mě do něj neobsadit. Prušinovský si mě ale prosadil a tak jsem pokládal za svou skoro morální povinnost mu to vrátit. Proto jsem na tu nabídku kývnul.
Jak se vám spolupracuje s lidmi o generaci mladšími?
Skvěle. To říkal kdysi Mirek Horníček. Když se ho ptali, jak to dělá, že je v takové formě, tak říkal, že je důležité málo jíst, hodně spát a nebavit se s dědkama. A to já se teď snažím dodržovat. Akorát jsem Honzu Prušinovského upozorňoval, aby se mnou nakládal opatrně, že už nejsem žádný mladík.
Na velké jeviště se vracíte po dlouhé době. Jaký je to pocit?
Já jsem v kamenném divadle vlastně nehrál nikdy, takže je to pro mě premiéra. Doufám, že nebudu mít trému, protože ta škodí zdraví.
Jste hypochondr? To je dobrá průprava pro Zdravého nemocného.
Podle mírnění mých přátel i mé ženy jsem. Myslím, že jsem oprávněný hypochondr. Jak jsem dlouho nezkoušel ve velkém divadle, tak po několika zkouškách jsem dostal najednou pocit, že se o mě něco pokouší. Možná i proto, že hraju Zdravého nemocného. Říkal jsem ženě, že mě to šmrnclo.
Máte problémy se zdravím?
Před lety jsem měl období, kdy mě párkrát odvezla sanitka z divadla přímo do nemocnice. Mluvil jsem o tom v televizním pořadu 13. komnata. Lidé mi pak začali posílat do divadla různé léky, třeba zelený ječmen, které by mě vyléčily z depresí. Ale zas tak dramatické to nebylo.
Máte rád doktory nebo věříte na přírodní medicínu?
Ta přírodní je mi sympatičtější než klasická. Ale když to na mě lezlo, tak jsem volal lékaři, kterého mám nejradši, panu doktorovi Balážovi z Homolky. Je to strašně hodný člověk, tak jsem se informoval, jak si mám počínat.
Hrál jste někdy v klasice, jakou je Moliére?
Naposledy na fakultě. Profesoři zastávali názor, že dobrý herec musí zahrát všechno. Proto jsem účinkoval třeba v díle Zítra budeme dospělí, kde jsem hrál osmdesátiletého profesora.
Kolik vám tehdy bylo let?
No asi dvacet. Nevím, jak přesvědčivý jsem v tom mohl být. V Disku jsem tehdy účinkoval v jiném Moliérově kusu Doktor láska. Tam jsem hrál doktora. Jsem introvert, a tak jsem se do toho pohroužil, že mě z jeviště profesor Sklenčka rovnou odvezl do nemocnice. Tam jsem týden spal, a když jsem se probudil, tak jsem vstal a vrátil se zpátky na jeviště.
Co vám bylo?
To mě taky zajímalo. Tenkrát doktoři napsali španělská chřipka, protože si nevěděli rady, ale bylo to nějaké nervové vychýlení, které se mi občas stane.
Ve Zdravém nemocném se i zpívá. Zpíváte i vy?
Nezpívám, i když jinak zpívám velice rád. Zpíval jsem s Ivanem Mládkem i v Ypsilonce. Trochu tančím, což nemívám ve zvyku, a v jednu chvilku taky boxuju. To jsou věci, které jsem nikdy nedělal.
Nestýská se vám po vlastním divadle? Vaše Směšné divadlo skončilo před dvěma lety.
Majitel na divadle nevydělal peníze, tak z toho jako správný kapitalista udělal hernu. Na druhou stranu to pro mě i pro mou ženu bylo velké břemeno. Nikdy jsme nedostali ani halíř dotací, i když jsme magistrát pravidelně žádali.
