V Sedmičce se před několika týdny psalo o bývalém hostinci U Špačků poblíž Mladého. K tomu je možné říci ještě několik slov.
Jde o samotu starého původu. Měnil se její účel i název. Již roku 1678 tvořila součást drobného šlechtického statku Doubravice, s nímž ji v roce 1736 koupilo město Budějovice. Že budova stála přímo na břehu řeky, nejspíše nebyla náhoda, jak nasvědčuje původní jméno. Objektu se říkalo Sandhäusel, tedy Pískový domek. Asi proto, že její obyvatelé kdysi těžili písek z říčního dna.
Tato činnost je na Malši doložená od středověku, písek z řeky posloužil například při stavbě budějovických hradeb. Koncem sedmnáctého století však ze Sandhäuselu lidé hlídali rozsáhlé okolní louky doubravického statku.
Teprve počátkem devatenáctého století se vžil název Spatzenhäusel, což doslova znamená Vrabčí domek. Snad proto, že malé osamocené stavení připomínalo ptačí budku, ale těžko říci. Češi si jméno vyložili po svém: vzniklo z toho podobně znějící U Špačků.
Od roku 1840 patřila samota rodině Ticháčkově, která začala podávat výletníkům mléko, kávu, pečivo s máslem a pivo. V roce 1892 získal úřední koncesi k hostinské živnosti Antonín Ticháček. V německé korespondenci se podepisoval Tichatschek, v české česky. Směl podávat i víno, čaj, čokoládu a další občerstvení a ubytovávat hosty.
Podnikavý Ticháček zřídil malé říční lázně
Právě koncem devatenáctého století Budějovičané stále více podnikali vycházky do blízké přírody. Cílem bývaly výletní hospody a mezi nimi hostinec U Špačků se zahradou, kde zvláště o nedělích bývalo živo. Ticháček se snažil získat i hosty milující koupele, a tak přistoupil roku 1893 ke zřízení malých říčních lázní (vlastně jednoduché dřevěné převlékárny a schůdky k vodě). Zamýšlel upravit i dva pokoje pro nemocné.
Po roce 1937 vedla hostinec vdova Kateřina Ticháčková, roku 1945 došlo ke konfiskaci a dosazení národní správy. Později oblíbený výletní hostinec zanikl.
Autor je ředitelem Státního okresního archivu v Českých Budějovicích
