Švec, který šije boty pro prezidenty. Petr Pavel má téměř dokonalou nohu, říká Lawart
Pro ručně šité boty k němu chodí tuzemská elita. Právníci, doktoři, podnikatelé, zkrátka všichni ti, kteří se nechtějí spokojit s obuví z konfekce. Švec Erik Martin Lawart si na kvalitě ručního zpracování svých bot zakládá, a se svými polobotkami si nyní našel cestu i na Pražský hrad.
Když pražský švec Erik Martin Lawart viděl, v čem přišel novopečený prezident Petr Pavel na svou první návštěvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Paříži, zhrozil se. „Já jsem měl takovou radost z toho, že máme takového prezidenta. Ale když jsem ho viděl vedle Macrona, řekl jsem si, že to takhle přece nejde,“ mračí se Lawart. „Měl derby! V Elysejském paláci! Derby s hranatou špičkou, bože. Řekl jsem si, že je to moje občanská povinnost, ušít našemu prezidentovi boty,“ začíná vyprávění vyhlášený švec, který hned poslal na Pražský hrad dárkový certifikát.
Ale z Hradu nepřicházela dlouhé měsíce žádná odpověď. „Já jsem z toho byl už takový smutný, trvalo to již rok. Tak jsem jim napsal, že lhůta je lomikarovská ,do roka a do dne‘. No a prezident si naštěstí našel čas. “ Prezidentská kolona následně ucpala Myslíkovu ulici v centru Prahy a do Lawartovy dílny vkročila hlava státu. A tak začala několikaměsíční cesta, na jejímž konci si Petr Pavel odnáší dva unikátní páry polobotek – oxfordek – na míru.
Osobní kopyto
Výroba prezidentských bot začala stejně jako u každého jiného páru. U kopyta. „Kopyto je absolutním základem všeho. Musí v zásadních a důležitých místech odpovídat noze konkrétního zákazníka. Nejsložitějším úkolem pro ševce je, když má udělat hezkou a dobře sedící botu zákazníkovi, který má ošklivou nohu,“ říká Lawart. „Jak se takové ošklivé chodidlo pozná,“ ptám se a nervózně pokukuji po vlastní noze. „Ošklivá noha je třeba ta moje,“ odpovídá okamžitě švec. „Moje prsty jsou téměř v rovině, ten malíček je hodně dopředu. Když máte nohu, která není do špičky, tak je náročné ušít hezké špičaté boty bez toho, aby ten malíček nebyl namáhaný. Jako tady u mě,“ ukazuje švec na svoji pravou nohu, která je obutá v prošlapaných polobotkách s uříznutou patou, kde je v místě malíčku prodřená díra. Nedá mi to a zamumlám něco o kovářově kobyle. Lawart se jen zasměje, že jsou to staré ochozené boty, jež v dílně používá jako pantofle.
Nejkrásnější a nejvkusnější boty na míru budou mít podle ševce lidé, kteří mají římský nebo egyptský typ chodidla, tedy do špičky. Při vyváření kopyta ale musí Lawart vzít v úvahu celou postavu daného člověka. „Třeba malému člověku nemohu udělat dlouhou špičku, protože by to proporcionálně nevyšlo.“ Zkušený švec se také ptá na anamnézu, zkušenosti s botami, když jsou nové, a sleduje, jak lidé chodí. „Někdo chodí špičkami rovně dopředu, někdo má obě špičky vytočené ven, někdo se při chůzi vytáčí na patě, další zase na bříškách chodidel. S tím nic neudělám. Mohu pouze vyzbrojit ty boty tak, aby byly odolné jejich způsobu destrukce.“
Podle těchto údajů si pak švec vyrobí ve spolupráci s kopytářem dřevěná kopyta na míru každému zákazníkovi. Díky tomu bude švec schopen vyrobit každý další pár, jejž si zákazník objedná, podstatně rychleji. Čekací lhůty jsou totiž u Lawarta, který vyrábí boty kompletně sám, poměrně dlouhé. Výroba jednoho ručně šitého páru bot trvá asi sto hodin, jež jsou rozložené od tří do šesti měsíců podle počtu zakázek. Ročně tak vyrobí okolo dvaceti párů bot.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
