Tak co, hraješ, hraješ? Natáčení začíná

Desítky metrů červených, zelených i černých kabelů přilepených k podlaze lepící páskou, pět kamer, mikrofony, hlasité pokyny režiséra. Slezské divadlo minulý týden na dva dny obsadil televizní štáb. Natáčel Havlovu Zahradní slavnost v podání opavských herců. Většina z nich hrála na prknech opavského divadla pro televizní kamery poprvé, natáčení je v divadle velkou výjimkou.
„Natáčíme opravdu po dlouhé době a jsme za to moc rádi. Naposledy se tady točilo asi před patnácti lety,“ zavzpomínala herečka Ivana Lebedová, která v Zahradní slavnosti ztvárňuje likvidační tajemnici.

Herci, na scénu!

Než se devítičlenný herecký tým, který v Havlově první divadelní hře hraje, naostro postavil před kamery, musel projít kamerovými zkouškami. Režisér Rudolf Tesáček postavil kamery tak, aby snímaly jeviště z obou stran, zepředu i shora. Kabely vedly z hlediště bočním bezbariérovým vchodem ven do přenosových vozů. V první řadě hlediště se usadili technici s mikrofony, na jevišti se objevily rekvizity a herci v kostýmech jen od pasu nahoru čekali na pokyny.
„Prosil bych herce na scénu,“ zavelel režisér Tesáček a začal s herci procházet obraz po obraze, repliku po replice celé divadelní hry.
„Kamera jedna zabere jen maminku za stolem, bez toho křesla. Dvojka, zúžit záběr. A musíme vyřešit to světlo, to je slabota. Hned to vyřešte, ať nejsme nervózní,“ zněly divadelní budovou režisérovy pokyny. Tesáček sledoval záběry jednotlivých kamer na obrazovce přímo v hledišti a přes mikrofon se domlouval se zvukařem. „Tak si to zkusíme,“ pokynul režisér Tesáček hercům.
První scéna začala. „Milý synu. Tak co, hraješ, hraješ?“ odstartoval úvodní replikou Kostas Zerdaloglu. Na režisérově obrazovce se střídaly záběry. „Teď si projedeme druhý obraz. Napřed pozice, pak si celý zahrajeme,“ pokračoval režisér Tesáček. Zkoušky trvaly přes tři hodiny. Pracovalo se i na nejmenších detailech. Jednou se museli rodiče hlavního hrdiny Huga Pludka v podání Hany Vaňkové a Kostase Zerdaloglu postavit blíž k sobě, podruhé se Michal Stalmach coby zahajovač Ferda Plzák musel natočit přesně na kameru.
„Na kamerové zkoušce zjistíme, jak se postavit, aby to vyhovovalo záběrům. V zásadě však hrát pro kamery není rozdíl,“ popsal herec Martin Táborský, který hraje ředitele zahajovačské služby.
Pro Ivanu Lebedovou coby likvidační tajemnici natáčení malou změnu znamenalo. „Musím ubírat na gestech. Některá jsou příliš divadelní, kamera by to neunesla,“ řekla Lebedová.
Podle režiséra Tesáčka je nejdůležitější hru převést z divadelního jazyka do jazyka televize. „Je to poměrně obtížné. Jeviště je velký prostor, herci pořád někam chodí a kamery se nemohou pohnout tak jako ve studiu,“ popsal Tesáček a dodal, že se hru snaží točit z pohledu diváků.

Dva týdny ve studiu

Pár hodin po zkoušce začalo první ostré natáčení. I s diváky. Druhý den dopoledne pak další. Nebýt kamer, kterým ve ztemnělém hledišti blikaly červené kontrolky, ani by nebylo poznat, že se natáčí.
„Byl jsem trošku nervózní. Ale jak člověk začne pracovat, musí myslet na jiné věci a opadne to,“ přiznal představitel hlavní role Jakub Stránský.
Po druhém představení režisér Tesáček s herci dotočil scény, které se nepodařily podle představ. To netrvalo ani půl hodiny. „Já řeknu akce a hodíte si repliky,“ zazněl jeden z posledních režisérových pokynů. Zhruba dva týdny se bude na nahrávce pracovat ve studiu. Ještě v květnu by hotový záznam měli lidé vidět na ČT 2.