Jedna z mých dcer mu ale propadla. Když přišla s tímto nápadem poprvé, snažila jsem se jí vysvětlit, že její kůže už nebude neposkvrněná, a použila jsem osvědčený trik – nic nezakazovat. Doufala jsem, že ji to přejde.
S tím, co zamýšlí, se pochlubila mé mámě a pozornost se obrátila na mě. Babička požadovala, abych tuhle akci zatrhla. Neměla jsem chuť probírat rodičovské zakazovací pravomoci, a tak jsem řekla své mámě jedinou větu: „Nechám se tetovat taky.“ Dceru to pobavilo a po tetování na paži přišla s nápadem, že si nechá vytetovat symbol svého dětství na nártu. V tomhle ohledu by z ní měl přerovský tatér radost. Říkal, že se mu líbí, když má tetování pro člověka nějaký význam. Mě to též potěšilo, než řekla, že kolem symbolu bude text songu, který jsem jí v dětství zpívávala. Takhle jsem se na svém dítěti podepsat nechtěla. Naštěstí žertovala.
