Taneční bez kluků, aneb když tančí holky s holkama

V tanečních kurzech mají jasnou přesilu dívky. Sedmička zjišťovala, jak si dokážou bez chlapců poradit.

Šestnáctiletý Jakub Šipr z Brna se třikrát týdně „hodí do gala“. Večer se navoní, obleče si čistou košili, uváže decentní kravatu, vezme si na sebe černý oblek a obuje naleštěné lakýrky. Zatímco jdou jeho vrstevníci fandit do Ronda hokejové Kometě nebo se jen tak poflakují po městě, Šipr míří do tanečních. Částečně tak vyvažuje nedostatek chlapců, s nímž se taneční kurzy potýkají.

Je úterý, předvečer státního svátku založení Československé republiky. Do sálu Stadionu Brno proudí zástupy dívek ve společenských šatech. Ještě než dají kabáty do šatny, přezují se z kozaček do lodiček na vysokých podpatcích. Před vstupem na parket zkontrolují v zrcadlech, zda jejich líčení neutrpělo po cestě újmu, a jde se na věc.

Dívky se posadí na židli a doufají, že na ní nestráví celou dvouhodinovou lekci tanečních. Na první pohled to totiž vypadá jako vždycky: děvčata v sále „hrají přesilovku“.

Jejich nejistotu alespoň částečně kompenzují chlapci, kteří navštěvují hned několik kurzů. „Kluků je málo, tak chodím tančit v úterý, ve středu a někdy i v sobotu. Nejdelší je úterý. To tančím čtyři hodiny v kuse a většinou mě z toho dost bolí nohy,“ říká Šipr. Přestože jsou lekce vyčerpávající, nestěžuje si. Taneční ho totiž baví. „Ve společnosti dam stoupá moje popularita. Někdy se cítím jako VIP osobnost, hlavně když mě holky obletují,“ pochvaluje si mladík.

Tereza jako tanečník

Než do sálu vstoupí učitelka tance Vlasta Buryanová, počítají chlapce a dívky její pomocníci. „Holek je dneska zase víc. Tentokrát o dvacet,“ šeptá Buryanové do ucha jeden z nich. Taneční mistrovou ovšem dámská přesila nerozhodí. V okamžiku rozděluje dívky do tří skupin a následně vyzývá přítomné pány, aby si zadali dámy. „Těch ze třetí skupiny si nevšímejte. Zatím budou sedět,“ upozorňuje Buryanová mladé muže.

Jakmile se zaplní parket, dívky, na které se nedostalo, řeší situaci po svém. Dvě slečny v identických fialových šatech vstanou ze židlí a postaví se do rohu sálu. Budou tancovat spolu. „Jsme spolužačky a nejlepší kamarádky. Mám s tancem větší zkušenosti, a tak dělám hlavně pánské kroky. Hraji zkrátka kluka,“ vysvětluje sedmnáctiletá Tereza tanec s kamarádkou Annou.

Jiné dívky volí odlišnou strategii a prozatím raději sedí a vyčkávají. Nedostatek chlapců je už ani neznepokojuje. „Kluky tancování vůbec nezajímá a přijde jim to jako zbytečná ztráta času. Jdou raději čučet na fotbal. Kdybych si ale měla vybrat partnera, pak bych chtěla romantika, který umí tančit. A navíc takového, který mě povede,“ popisuje šestnáctiletá Klára Kosmáková muže svých snů.

Pozor! Dámská volenka

Poprask v tanečních nastane ve chvíli, kdy taneční mistrová vyhlásí dámskou volenku. V té chvíli jako by zazněl výstřel ze startovní pistole. Tancechtivé ženy pro partnery doslova utíkají. Žádná totiž nechce zůstat – jak se lidově říká – na ocet. Dva mladíci se trochu zaleknou a velí k ústupu. Ze sálu se snaží nenápadně vytratit na záchod. Na chodbě však jejich plány mění jedna z pořadatelek. „Přestávka byla před čtvrt hodinou, pánové. Račte se vrátit do sálu,“ přikazuje jim žena.

Přestože jsou „zaječí úmysly“ příznačné spíše pro pánské účastníky tanečních, ani všechny dívky do nich nechodí s nadšením. Pochyby měla zpočátku i Gabriela Kosová. Dívka, která měří bez pár centimetrů dva metry. „Váhala jsem, protože jsem vysoká. Už se raději ani neměřím. Můj přítel je sice ještě o něco vyšší, ale ten do tanečních nechodí. Tanečníka ovšem nemohu odmítnout, a tak tančím s menšími kluky. Je to sice srandovní, ale co mám dělat,“ říká Kosová.

Stačí pár minut a vysokou slečnu vyzývá k tanci o dvě hlavy menší mladík. Dívka se na něj usměje, vstane a zavěsí se do něj. Ve chvíli je ale jasné, že taneční kreace téhle dvojice nejsou kvůli rozdílné výšce právě ideální. Jsou od sebe daleko, on musí mít ruce příliš vysoko, ona se zase musí mírně hrbit.

Nesouměrného postoje si všímá učitelka tance. „Dámy, přiložte játro na tělo pánů,“ zavelí Buryanová do mikrofonu. Kosová poslechne a přitáhne se k tanečníkovi. Nic jiného jí nezbývá. Urostlých mladíků není nazbyt. A nejen těch. „Musíme to vydržet a tančit s tím, co je,“ shrnuje dívka převážně dámské taneční.