Trest za Drahušku po 16 letech
Patrně poslední kromě vraha, kdo viděl Drahušku živou, byla sousedka Jaroslava Hudková. Nikdo nechápal, co se tu noc v ústeckém bytě stalo. Ta veselá a milá paní ze šestého patra je po smrti. Proč?
„Chodila ke mně na filmy, měla jsem satelit. Doprovázela jsem ji pak až k bytu, měla strach. Odešla ode mě v deset večer a ráno jsem se dozvěděla, že je po smrti. Nemohla jsem tomu uvěřit,“ vybavuje si tragédii před šestnácti lety Jaroslava Hudková. K objasnění vraždy tehdy pětapadesátileté ženy z 21. června 1994 pomohly testy DNA. Ačkoli se před šestnácti lety ještě nezkoumaly, kriminalisté je odebrali a až nyní zjistili, že se shodují se vzorky DNA Jiřího Kutnera. Jméno muže, jenž 8. listopadu 1999 v Janově na Mostecku udusil svoji sedmaosmdesátiletou babičku a pak jí sebral čtyři tisíce, zveřejnila média.
Policie místo vraždy tají, uvedla jen panelový dům. V místním tisku 23. června 1994 psali o vraždě ženy nalezené v centru. V úvahu tedy přicházela dvě místa paneláků, na Masarykově ulici nebo ve Velké Hradební. Sedmička našla dům ve Velké Hradební (na snímku).
„Takovou smrt si Drahuška nezasloužila. Byla usměvavá, příjemná, strašně hodná. Jmenovala se Jaruška, ale říkali jsme jí Drahuška. O objasnění vraždy jsem se dozvěděla z televize a z tisku. Aspoň, že toho pacholka mají a Drahuška bude mít konečně pokoj,“ říká Jaroslava Hudková, kamarádka ženy, kterou údajně kdosi uškrtil punčochou.
„Jednou přišel děda a říkal: venku je plno policistů a ty nic nevíš. Pak jsem se dozvěděla, že zabili Jarušku. Musel to být někdo, koho znala, cizí lidi do bytu nepouštěla,“ říká sousedka Jaroslava Vrtilková. „Měla strach,“ domnívá se. Vybavuje si, jak jednou zavražděná chtěla, aby jí zatelefonovala. „Drahuško, jsi to ty? Ano, jsem to já,“ vzpomíná na hovor. „Někdo měl asi zájem na její smrti,“ uvažuje nahlas.
Muž, který si ve valdické věznici odpykává výjimečný trest, podle kriminalistů převzal dopis se sdělením obvinění z vraždy. Hrozí mu doživotí.
