Od nového vítkovického trenéra Mojmíra Trličíka se očekává, že naváže na vynikající sezonu, v níž klub pod vedením Aloise Hadamczika dokráčel do finále. Rozhodně to nebude jednoduché, protože odchází řada zkušených hráčů. Trličík, který už jednou Vítkovice na skok vedl, se ovšem nebojí. „Pro mě je to výzva,” řekl.
Jak dlouho jste se rozmýšlel, než jste kývl na nabídku trénovat do Vítkovic?
Vůbec jsem se nerozmýšlel. Nabídka přišla a já jsem okamžitě věděl, že v Ostravě chci znovu trénovat. Nedalo se to odmítnout. Vítkovice jsou pro mě srdeční záležitost.
Do Vítkovic přicházíte v době, kdy dokázaly velký úspěch. Navíc řada hráčů odchází. V tomhle to máte asi docela těžké.
Já se na to ale dívám pozitivně. Dostal jsem šanci vybudovat něco nového a vedení dalo příležitost právě mně. Můžu vytvořit kádr podle svých představ a budu mít ohledně výběru hráčů dost velké slovo.
Vítkovice opustilo, nebo má opustit až deset hráčů. Jaké budou posily?
Zatím přišel zpět z hostování obránce Ctirad Ovčačík, dále další bek, který ve Vítkovicích také začínal, Martin Dudáš a získali jsme slovenského útočníka Petera Hůževku. Peter je střední útočník a dobře ho znám z mého působení na Slovensku. Byl už dříve v hledáčku Vítkovic, ale až teď to vyšlo.
Budete chtít do klubu přivést osobnost typu Štefanky nebo někoho podobného?
Všechno záleží na penězích. Já ale vidím kluky, kteří v týmu jsou a znám je už od dorosteneckého věku. I oni byli součástí toho velkého úspěchu. Kluci jako Szturc, Strapáč, Klimek nebo Svačina teď budou hrát ve druhé pětce a musí dokázat, že i na nich to může stát.
Prozradíte jméno jednoho hráče, u kterého je vám líto, že odchází?
Velký zájem jsme měli a stále máme o obránce Richarda Stehlíka. Smlouva skončila Jurečkovi, odešel Kuboš a Richarda bychom rádi udrželi. Měl výbornou druhou polovinu soutěže a play-off se mu taky povedlo. Pak měl zdravotní problémy a týmu chyběl. Najednou bylo vidět, jaká je Richard klíčová postava.
Řešíte také to, kam budou chodit hrát hokejisté, kterým se třeba nebude dařit?
Zatím o tom jednáme. Bavíme se s kluby, které jsou k Ostravě nejblíž. Bohužel z hokejové mapy zmizel Havířov nebo Sareza Poruba. Už teď vím, že ta spolupráce bude individuální. Nepočítáme s tím, že by se nějaké mužstvo stalo oficiální vítkovickou farmou.
Jako trenér jste hodně spolupracoval s Aloisem Hadamczikem, se kterým jste byl i u národního mužstva při úspěšné olympiádě v Turíně. Byl to váš trenérský vrchol?
Bezpochyby. Působit u nároďáku, i když jako asistent, musí být vrchol pro každého trenéra.
Jaký tam byl váš úkol?
Protože to byl olympijský rok, tak hlavně sledování hráčů v NHL. Potom jsme to všichni neustále konzultovali. Myslím, že cestu do Kravař k Hadamczikům bych zvládnul se zavřenýma očima.
Nehrálo roli ve vašem nynějším angažmá ve Vítkovicích právě Hadamczikovo doporučení?
Nevím. Naposled jsme působili dlouho odděleně. Navíc jsme spolu komunikovali minimálně. Mohl sehrát nějakou roli, protože mé poslední angažmá v Brně bylo na jeho doporučení. Tam to vím jistě, ale tady ne.
Snažíte se v trénování někoho kopírovat nebo máte i nějaký vzor?
Úplně konkrétního člověka, kterého bych ve všem napodoboval, nemám. Samozřejmě mě hodně ovlivnila spolupráce s Aloisem Hadamczikem, ale stejné je to i u Ladislava Svozila, Vladimíra Vůjtka, Jána Štrbáka nebo teď naposled u Vladimíra Jeřábka. Snažím se ale být sám sebou.
Letní příprava už začala. Plánujete odjezd z Ostravy?
Ne, tady jsme doma. Prostředí důvěrně známe a nemá smysl někam jezdit.
Tipnete si, jak Vítkovice skončí pod vaším vedením?
To se těžko tipuje. Je jasné, že letošní rok byl mimořádně povedený. A na úspěch v dalším ročníku si brousí zuby minimálně osm mančaftů. Já se ale nebojím a věřím, že budeme hrát důstojnou roli. Nechejme tomu ale trochu čas.
