Je mu jedenatřicet, ale seznam klubů, za které hrál, je hodně dlouhý. Hokejista Marek Ivan má bohaté zkušenosti z extraligy, hrál i v hokejově exotických zemích a poslední dvě sezony strávil v Německu. Ve druhé lize hájil barvy Freiburgu. V letošní sezoně se na smlouvě dohodl s druholigovou Orlovou. „Vrátil jsem se domů, částečně kvůli rodině. Manželka dostala dobrou práci a syn, který hraje také hokej, potřebuje dohled. Navíc taky rozjíždím nějaké aktivity mimo hokej. Takže Orlová je pro mě dobrá volba. A co se týká peněz, není to špatné na druhou ligu,“ řekl Ivan.
NHL? Jen farma
Trnitá odysea hokejovými kluby začala pro odchovance Vítkovic před lety, kdy se, stejně jako celá řádka jeho vrstevníků, snažil proniknout do některého týmu NHL. Draftoval ho klub St. Louis Blues, ale vyzkoušel si jen hokej na farmě. „Tehdy pro Blues pracoval jako hlavní skaut Peter Šťastný, myslel jsem si, že bych mohl mít situaci ulehčenou, ale bohužel, nikdy se mi do NHL nepovedlo nakouknout. I když v sezoně 1998/1999, kdy se mi dařilo a vedl jsem statistiky týmu, jsem doufal, že by to mohlo vyjít. Do NHL se ale místo mě dostali Slováci jako Michal Handzuš, Andrej Podkonický nebo Luboš Bartečko. Proti klukům nic nemám. Jsou to výborní hokejisté, ale v té době takové statistiky jako já neměli. Nahoru přesto šli oni,“ posteskl si Ivan.
Urostlý útočník po návratu z Ameriky zakotvil ve Zlíně. Na ten ale nevzpomíná nejlépe. „V začátku bylo všechno v pohodě. Dal jsem šest branek a měl dvě asistence. Ale potom mě trenéři začali stavět do čtvrté lajny a nakonec mě prodali do Znojma. Dodnes si myslím, že v téhle věci měl prsty můj tehdejší spoluhráč Petr Čajánek. Hráli jsme spolu první lajnu a jemu se tehdy moc nedařilo. Myslím, že tam úřadoval on,“ myslí si i po letech Ivan.
Navíc si z tehdejšího angažmá odnesl nálepku problémového hráče, což dodnes nese s nelibostí. „Nevím, kde se to vzalo, ale provází mě to celou kariéru. Ale ať se někdo zeptá trenérů Růžičky, Hadamczika nebo Marka, jestli se mnou měli někdy nějaký problém. Všichni řeknou, že ne,“ zlobí se Ivan.
Rodák z Uherského Hradiště vydržel v jednom klubu nanejvýš dvě sezony. Pak vždy měnil působiště. „Jsem zvyklý říkat věci na rovinu. Nejsem typ, který by někomu strkal hlavu do zadku jen proto, aby hrál. To byl důvod, proč jsem na jednom místě nevydržel déle. Druhá věc je, že dodnes mi řada klubů dluží pěkný balík peněz. Ať už z první ligy nebo extraligy,“ uvedl Ivan.
Směr Anglie
Ve své kariéře si zkusil i hokejově exotickou Anglii. Nejprve v sezoně 2004/2005 v Nottinghamu a poté v sezoně 2008/09 v Newcastlu. „Poprvé jsem tam odešel, když byla v NHL stávka. Soutěž se hrála podle pravidel NHL. Bitky, přihrávky přes dvě čáry. Všechno jako v NHL. Do Anglie šel hrát třeba i Nick Boynton, který byl sezonu předtím v nejlepší pětce NHL po základní části. Ten rok byl fakt povedený. Druhá štace v Newcastlu už tak dobrá nebyla. Byli tam už kmenoví hráči a nebylo to ono. Dlouho jsem tam nevydržel. Na skok jsem byl doma a ozvala se mi Sareza, která mi dlužila a dodnes dluží peníze. Řekli, že když k nim půjdu, tak mi doplatí dlužnou částku. Kývl jsem, peníze jsem ale žádné neviděl,“ postěžoval si Ivan.
Orlovský útočník studuje i trenérskou třídu. „Mám přislíbeno, že bych mohl začít trénovat juniory. Docela se těším a kdo ví, třeba u trenéřiny jednou zakotvím natrvalo,“ usmíval se Ivan.
