Ještě loni na jaře bojovala Kometa v první lize a mezi její největší hvězdy patřili třicátníci Kamil Brabenec s Pavlem Zubíčkem. Letos je všechno jinak. Nejenže obrozená Kometa brzy vstoupí do druhého extraligového ročníku, ale navíc vedení klubu jakoby mělo spadeno na české mistry světa.
Loni do Brna přišel trojnásobný šampion Jiří Dopita, pár měsíců po něm i zlatý medailista z roku 2001 Martin Richter. Letos v lednu Kometu posílil Petr Hubáček a před třemi týdny také jeho bývalý spoluhráč z Vítkovic Marek Kvapil. Posledně dva jmenovaní byli u posledního, tři měsíce starého českého triumfu.
Čtyřmi mistry světa na sezonní soupisce se kromě Brna honosí ještě pražská Sparta. Zlata Ručinského, Výborného, Broše a Vykoukala jsou však nejméně pět let stará. „Tým s mistry světa má respekt. Za Vsetín v jeho vítězné éře se mnou hráli šampioni Martin Procházka, Pavel Patera, Roman Čechmánek a Jan Tomajko. Byla to pro nás obrovská výhoda. Můžete mít dobrý mančaft, ale když se k tomu přidají jména mistrů světa, je to plus,“ domnívá se útočník Dopita.
Hubáček přál Selännemu
Nejstarší a nejnovější český triumf dělí čtrnáct let. Když Dopita ještě jako sedmadvacetiletý lídr střílel branky na šampionátu ve Vídni 1996, Kvapil chodil na základní školu. „Byl jsem klasický malý fanoušek u televize. Vídeň pro mě byla obrovský zážitek,“ vzpomíná Kvapil.
Jen o pár let starší byl tenkrát Petr Hubáček. „Pamatuji si, že jsem se byl podívat na jeden zápas proti Finům, kteří Češi vyhráli 4:2. Tehdy jsem fandil Teemu Selännemu, takže jsem potají držel palce Finům. Z našich hráčů se mi vždycky líbil Roman Meluzín, protože byl Brňák. Toho jsem hodně sledoval,“ líčí Hubáček, brněnský rodák.
Sám Dopita ve vídeňském finále nehrál. Kvůli zánětu slepého střeva spěchal do brněnské nemocnice, odkud pak české vítězství sledoval v televizi. „Tenkrát se začala tvořit ta úspěšná parta kolem hráčů jako Reichel, Výborný a Patera. Všichni jsme pak dohromady absolvovali šampionáty v následujících pěti šesti letech,“ poznamenává Dopita, který má ve své sbírce zlato ještě z let 2000, 2001 a navíc nejcennější medaili z olympiády v Naganu. Mezi jednotlivými triumfy však nevnímá velké rozdíly.
Soupeři měli respekt
„Žádný ze šampionátů nestavím výš. Člověk se na to nadře vždycky stejně. Jediný rozdíl snad byl ve hře. Když se na to teď dívám v televizi, pozoruji daleko víc hákování a různých faulů, které se dnes pískají. Rozdíl byl také v tom, že na přelomu tisíciletí nás soupeři vnímali jinak. Byli jsme favorité s vybudovanou pozicí,“ vypráví Dopita.
U posledního titulu ze „zlatého hattricku“ byl i zadák Martin Richter. „Vítězství z roku 2001 už je pro mě trochu zaprášené, přesto si ty zážitky a vzpomínky rád oživím u televize. Letos například bylo zajímavé sledovat Petra Hubáčka, kamaráda z kabiny. Ale často jsem ho tam neviděl. Bruslí tak rychle, že ho asi kamery nestíhaly zabírat,“ popichuje Richter svého spoluhráče.
Poznámku na letošní triumf si neodpustí ani Dopita. „Nevěřil jsem, že by Češi mohli dojít k titulu. Až v play-off si kluci začali věřit. Hráli týmově a bojovali. Když si ale vzpomenu na první zápasy, trhal jsem si vlasy,“ vtipkuje prostovlasý Dopita.
Kvapil s Hubáčkem však shodně tvrdí, že na svůj nedávný úspěch už příliš nemyslí. „Samozřejmě, že v hokejovém prostředí, v němž se pohybuji, se na to lidé často ptají. Ale já se snažím myšlenky na mistrovství světa potlačit. Je to historie, tři měsíce pryč. Musím se soustředit na další sezonu. V podstatě jsem rád, že už zájem utichl,“ tvrdí Hubáček.
Medaile nevytahují
Možná také z toho důvodu si žádný z brněnských zlatých hochů nepřinesl medaili, i když je o to kvůli společnému focení Sedmička požádala. Pětadvacetiletý Kvapil ji má schovanou v Praze, Hubáčkovi se rozpadla. Zbylí dva hokejisté to vyřešili svérázně. Pověsili si na krk dětské plastové imitace medailí. „Medaili mám uloženou v krabici. Nedávám ji nějak na odiv,“ objasňuje Richter.
V letní přípravě s Kometou trénuje navíc Petr Sýkora, mistr světa z let 1999 a 2005. Angažmá v Brně nezatracuje. V tom případě by za Kometu hráli zástupci všech zlatých týmů v české historii světových šampionátů.
