V minulé sezoně marodil, teď chce titul

Triatlonista Jaroslav Pudil, ověnčený mnoha mistrovskými tituly, se loučí s kategorií čtyřicátníků. V příštím roce mu bude padesát, ale vyhrávat chce dál.

Až vyjede Jaroslav Pudil za týden na trať duatlonu v Mečíchově u Blatné, bude to pro něj velká derniéra. Ovšem už na jaře ho čeká další premiéra.

Příští rok mu bude padesát let a zkušený triatlonista se loučí s kategorií čtyřicátníků. Jinou nikdy nepoznal. V ní závodil a získal řadu úspěchů.

Je trochu zvláštním úkazem. S triatlonem začal až ve čtyřiceti letech. „Neuměl jsem plavat. Na kole jsem jezdil dva roky po lesích a běžec jsem byl jenom rekreační,“ usmívá se dnes při vzpomínce na své začátky závodník SCV Blatná.

Jenže tenhle podle svých slov neplavec, podprůměrný cyklista i běžec dokázal všechny tři disciplíny sloučit k dokonalosti a získal už řadu ocenění. Pětkrát byl mistrem republiky v olympijském triatlonu, přidal jeden duatlonový titul a krásné období své kariéry završil před rokem, kdy si připsal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v kategorii závodníků do devětačtyřiceti let, které bylo v Praze.

„Všechno jsem podřídil přípravě na jeden závod. Riskl jsem to, ale vyšlo mi to,“ popisuje. Jen jako vedlejší produkt přípravy na mistrovství Evropy mu vyšel dokonale i Jihočeský pohár – celkem prestižní záležitost krajských triatlonistů. Ve své věkové kategorii zvítězil a v celkovém pořadí skončil na třetím místě. „Navíc jsem dokázal vyhrát absolutní pořadí závodu v Holubově, což je v mém věku celkem úspěch,“ podotýká.

Ozvala se achilovka

Jenže ne každá sezona je skvělá. I o tom se Jaroslav Pudil letos přesvědčil. Problémy s achilovkou ho odsoudily k tomu, že nemohl trénovat tak, jak byl zvyklý. Nemohl jet na tolik závodů a všechno to vedlo k tomu, že se letos musí obejít bez jakéhokoliv titulu.

„I proto mám velké plány na příští rok. Chtěl bych v padesátnících dobýt zase mistrovský titul. Mám hlad po úspěchu,“ říká muž, který v minulosti jezdil závodně mototrial a později jako trenér dovedl svého svěřence k evropské medaili. „Hrál jsem hokej, tenis, házenou a jezdil moto-trial,“ popisuje. Před třicítkou však skončil a sportu se dál věnoval jen rekreačně.

V sedmatřiceti letech si koupil horské kolo a začal jezdit po lesích. Sem tam zkusil nějaký závod. Za dva roky ho nadchla variabilita triatlonu, kde v současné době slaví své největší úspěchy.
„To, že jsem byl ve všech částech triatlonu průměrný, nahrazuji tréninkovou zarputilostí,“ dodává Pudil a odkazuje na vlastnosti po svém otci, který závodil na motocyklech – trial i šestidenní. Den má čtyřiadvacet hodin a Jaroslav Pudil ho v nadsázce rozděluje na tři části: práci, spánek a trénink.
Protože měl hodně natrénováno, mohl se předloni poprvé vydat na trať dlouhého triatlonu. Bylo to mistrovství republiky v Otrokovicích a trať 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a maratonský běh vyhrál. Hned v dalším roce startoval na zmiňovaném mistrovství Evropy a slavil svůj největší úspěch v kariéře.

A teď? I přes velké plány na příští rok se pomalu nebrání konci aktivní kariéry. „Člověk neví, co bude další sezonu. Jak vydrží zdraví a podobně,“ přemýšlí Pudil. Rád by se dál triatlonu věnoval také po skončení kariéry jako trenér a má jeden velký sen. Chtěl by objevit nějaký velký talent, který zazáří nejen tady v kraji, ale i výš, aby se strakonický triatlon dostal zase nahoru.