Před dvěma lety si nechal narůst vousy, koupil si longboard a půl roku se na něm proháněl Hamburkem. „Potřeboval jsem si trochu odpočinout od té neustálé zodpovědnosti a politiky, která hotelnictví protíná,“ říká šestatřicetiletý Václav Vítek, nový generální ředitel luxusního hotelu Quisisana Palace v Karlových Varech. Na manažerských pozicích v hotelnictví pracuje už více než deset let. „Táta působil téměř celý život v cestovním ruchu, máma byla patnáct let letuška, takže mě svým způsobem předurčili k tomu, co teď dělám.“
S rodiči procestoval téměř celou Evropu, Indonésii nebo Ameriku. „Byl jsem ještě teenager a celý ten svět na mně zanechal velký dojem. Los Angeles je placaté, anonymní a nebezpečné, má ale okouzlující části, pak projíždíte do Las Vegas přes Death Valley, vystoupíte z auta a pálí vás chřípí, rozhlídnete se a vidíte černý fleky po atomových zkouškách. Pak vyjedete z tohohle pekla a dostanete se k oceánu, kde rostou pomeranče a je tam strašně příjemně.“
Patnáctiletá kravata
Václav Vítek nemá rád standard ani v hotelnictví, ani v osobním životě. „Znamená to, že je něco stejné. A to je po čase nuda. Mám rád, když se zvraty dějí každý den, a v hotelnictví je to záruka. Tím je to vyčerpávající, ale tím je to zároveň zajímavé.“ Podle něho přišla v turismu velká změna s internetem. „Dnes máme všichni instagramové účty, facebookové stránky. Dřív se využíval coffee table book, výběry hotelů v knize. Dost často tam bývají neřetězové, butikové hotely, takové tajné tipy pro turisty. Dnes i starší ročníky místo čtení coffee table booku zajdou na booking.com, protože jsou přesvědčeni, že tam najdou tu nejnižší cenu.“
O cestování mluví Václav Vítek s patřičnou zapáleností, stejně tak o golfu, který hraje. „Já jsem městskej kluk a golf mě naučil vstávat v sobotu ráno. Tenhle elegantní sport je hodně o hlavě. Můžete mít dobře naučenou techniku, ale vzpomenete si na něco špatného, dáte blbý úder a už se to s váma veze. V Karlových Varech je to pro golf ideální. Kopcovitý, členitý povrch, kde máte ideální speed of play. Nemusíte se honit, není za vámi zástup lidí, kteří čekají, až si budou moc zahrát. K lázeňskému městu, které podle něj zažívá renesanci přes odliv ruských turistů, má Václav Vítek poznámku: „Ve Varech se dnes dají vydělat peníze, a kdo je nevydělá, tak dělá něco špatně.“
Je klasický foodie. „Objevuji teď česká červená vína z vinařství Roučí, jsou výborná a mají plnou chuť. Co se týká restaurací, mám rád třeba Field pro tu neskutečnou prezentaci jídel. Nejčastěji mě ale stejně potkáte ve Vinohradském pivovaru, který doslova vstal z popela. Jejich jedenáctka je výborná a fantasticky vaří. Dávám si tu třeba jehněčí klobásky nebo bůček na černém pivě. Líbí se mi i ten minimalismus, ty kulaté průzory, kterými se díváte do samotné výrobny piva, vypadá to tady jako sci-fi od Čapka.“
Přelétavé trendy módy ho nechávají chladným. V práci nosí kvalitní obleky, košile a ručně šité boty, v soukromí dává přednost pohodlí. „Beru to jako uniformu. A mám ji rád. Když nosíte věci ráda, tak vám většinou sluší. Zároveň mám rád věci, které mají emoční hodnotu. Třeba tuhle kravatu, kterou mám dnes na sobě, mám od rodičů už patnáct let a nosím ji na speciální události.“ Šatník mu postupně vyladila přítelkyně Adéla Vinšová, původně módní návrhářka, která ho přivedla ke značkám COS, Diesel, Friendly Suits nebo T. M. Lewin. V soukromí ale Václav Vítek preferuje široké vytahané kalhoty, triko, čepici a conversky. „Celý svůj život stejně jedu ‚konsky‘, mám doma třeba jedny archaické, úplně roztrhané, se kterými jezdím na skejtu.“
