V Gileadu jsme ukázali cestu dalším vědcům, věří Čech, který pomáhal vyvíjet injekci proti HIV

Jeho jméno je spojeno s objevem, kterým svět začíná odvracet epidemii HIV. Stačí jedna injekce každého půl roku a unikátní látka lenakapavir zabrání přenosu viru s účinností 99,9 procenta. Tomáš Cihlář se díky tomu dostal s kolegou Wesleym Sundquistem loni mezi sto nejvýznamnějších lidí planety podle časopisu TIME.

Je viceprezidentem americké farmaceutické společnosti Gilead Sciences, jejíž začátky jsou úzce spjaty s objevy profesora Antonína Holého. Přišel do ní už v roce 1994, kdy byla teprve nadějným startupem, oproti tomu dnes se její tržby počítají v objemu desítek miliard dolarů. Za několik týdnů se Tomáš Cihlář vrátí do Prahy na prestižní konferenci BioEquity Europe 2026, která propojuje inovativní startupy, investory a farmaceutické firmy.

Na začátku kariéry jste se věnoval trochu jinému oboru, studoval jste Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) a vaším osudem mělo být pivo a víno. Co se stalo, že jste hned na začátku změnil plán?

V posledním ročníku jsem začal pracovat na diplomové práci a její téma mě zavedlo v podstatě přes ulici do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Nakonec jsem většinu práce dělal právě tam, i když jsem ji samozřejmě obhájil na VŠCHT. Právě v Ústavu organické chemie a biochemie jsem se seznámil s farmakologií a antivirovými látkami. Dostal jsem se tam víceméně náhodou, aniž bych přesně věděl, na jakých průlomových objevech tam vědci pracují, a nakonec z toho byla vědecká aspirantura, kterou jsem dokončil v roce 1994.

Zlepšil seniorům ukazatele zdraví až o čtyři roky. Dokážeme víc, říká investor před soutěží v dlouhověkosti

Byznys

Spolupracoval jste s Ivanem Rosenbergem ze skupiny Antonína Holého, později jste byl blízko i profesoru Holému samotnému. Jakým byl člověkem profesor Holý? Prý někdy bylo těžké s ním něco vyjednat, pokud měl sám odlišný pohled na věc…

Profesor Holý věděl, čeho chce ve své práci dosáhnout. To podle mě bylo inspirující a pro mě cennou lekcí a příkladem do začátku. Soustředil se vždy na to, aby z jeho chemických projektů vzniklo něco prakticky využitelného. Byl dost nekompromisní a za svými objevy a jejich smysluplným využitím šel přímočaře. Některým lidem se mohlo zdát, že není jednoduché s ním vyjít, ale tohle prostě byla jeho filozofie. Pokud ji člověk sdílel, dokázal s ním pak navázat užší kontakt a postupem času z toho byla více pozitivní atmosféra.

Co jste se od něj naučil?

Soustředěnosti na cíl a nutnosti hledat pokud možno tu nejúčinnější cestu. Vlastně využívat vědu a výzkum jako prostředek, jak se dostat ke konečnému cíli. Víte, vědci mohou mít různé důvody, proč dělají svoji práci. Někteří jsou zvědaví a chtějí vyřešit nějakou otázku, která je zajímá, a ta věda, bádání samo o sobě, je na tom celém pro ně tím podstatným. Já jsem se ve svém oboru poměrně brzy naučil, že věda umožňující postup i u některých významných projektů může být poměrně jednoduchá, méně originální a více účelová, ale důležité je, k čemu vás nakonec dovede.

Vy jste pak odjel na podzim roku 1994 na postdoktorandskou stáž do USA. Jaké to bylo přijet tam sám s prázdnou kapsou a začínat od nuly?

Měl jsem tam od začátku svoji rodinu, což bylo ohromně důležité. Tehdy jsme samozřejmě nevěděli, že už v USA de facto zakotvíme. Bylo velkým štěstím, že jsme se dostali přímo do San Franciska v Kalifornii do Bay Area, která je kolébkou biotech průmyslu. Zapůsobila na mě neuvěřitelná diverzita nejen obyvatelstva a společnosti, ale i vědeckého zaměření, univerzit a investorských firem.

Ale začátek byl pro mě dost náročný, musel jsem se učit anglicky, abych mohl odborně komunikovat s kolegy, plus tam byly kulturní rozdíly, takže ta adaptace trvala naší rodině poměrně dlouhou dobu a bez porozumění a podpory mojí manželky by to nebylo vůbec možné.

Česko otevřelo zdarma světu databázi, která může urychlit hledání nových léků

Domácí

Tehdy byla společnost Gilead poměrně malou firmou, měla zhruba 300 zaměstnanců. Jak by vypadal její rozvoj, pokud by nekoupila patenty profesora Holého?

To se dá těžko odhadnout. Pokud jsou firmy jako Gilead flexibilní a mají za sebou dobré investory, často se stává, že i po zdánlivě slabém začátku změní směr a najdou něco jiného. S velmi schopným vedením, které v Gileadu od začátku v čele s Johnem Martinem bylo, by šlo určitě o ten případ. Ale nedá se popírat, že antivirotika z Prahy od profesora Holého, speciálně Tenofovir pro léčbu a prevenci HIV, byly velkým průlomem a zásadně přispěly k úspěchu firmy hlavně v jejích začátcích.

Gilead opravdu v začátcích neměl schválený žádný lékový produkt. Tehdy v první polovině devadesátých let měl Gilead jen jednu látku v klinických zkouškách, shodou okolností také od profesora Holého. Povolení přišlo v roce 1996, ale pak trvalo dalších šest let, než se Gilead stal profitabilní společností. Takže vidíte, že v našem oboru je trpělivost investorů velice důležitá.

Budete hostem květnové mezinárodní konference BioEquity Europe 2026 zaměřené právě na investice do biotech průmyslu. Jsou z vašeho pohledu investice dostatečné? Mají investoři dost velkou odvahu?

Dnes se největší investice vyskytují v oblasti onkologie, imunitní léčby či metabolických onemocnění. Ještě před 15 lety to bylo mnohem více zaměřeno na oblast infekčních onemocnění jako například virové hepatitidy C, což přispělo k úžasnému pokroku v léčbě různých virových onemocnění včetně nedávné pandemie covidu-19. Svým způsobem tedy investoři sledují hlavně nové příležitosti a nevyřešené problémy.

Obecně lze ohledně množství investorských peněz v oboru biotech zaznamenat mnohé akvizice či nákupy licencí, v nichž se přelévají miliardy dolarů za látky, které jsou často stále jen v raných stadiích klinických zkoušek, přitom risk je tam veliký. Investoři se proto přirozeně snaží rozprostřít tento risk vytvářením diverzifikace napříč financovanými projekty. To pak může vést k řadě možností, jak vytvářet synergická propojení nových myšlenek a technologií.

Jinými slovy biotech je pro investory příležitostí?

Vždycky to byla příležitost. Podívejte se na Spojené státy a Čínu. Rozvoj nových společností hlavně v Číně nabral obrovské obrátky. A velké farmaceutické firmy mají dnes dostatek prostředků, aby získávaly nové projekty. Investoři se začínají soustředit mnohem více právě na tuto oblast, kde vznikají inovace a potenciálně nová léčiva s novými mechanismy účinku a na bázi nových technologií, jako je například buněčná terapie a její použití nejen v onkologii, ale i v jiných oblastech.

Proto se velmi těším i na konferenci v Praze, jsem velice optimistický, že i sektor střední Evropy má neuvěřitelný potenciál v dalším rozvoji biotech průmyslu.

Dnes se na světě pomocí přípravků společnosti Gilead proti HIV léčí zhruba 15 milionů lidí. Takže ten skok byl u vás také obrovský, že?

Vývoj antivirotik profesora Holého v tom zejména v začátcích hrál absolutně esenciální roli. Rád bych ještě jednou zmínil Tenofovir. Americký Úřad pro kontrolu léčiv (FDA) ho povolil na léčbu HIV v roce 2001. Šlo o náš první velice úspěšný komerční produkt. Pak následovala řada vědeckých i technologických průlomů, které nakonec umožnily vedoucí světovou pozici Gileadu v celé oblasti virologie a antivirotik.

Dnes se našimi prostředky na HIV léčí kolem 15 milionů pacientů, ale k tomu musíte zohlednit další přípravky, které později přišly na trh. Třeba ty na léčbu hepatitidy C, léčbu hepatitidy B a naposledy také Remdesivir proti covidu, jímž bylo během pandemie léčeno kolem osm milionů lidí.

Pojďme se podívat na lenakapavir, což je látka, kterou stačí použít injekčně dvakrát za rok a s úspěšností 99,9 procenta se zabrání přenosu viru HIV. Co vlastně za jejím vývojem stálo? Předpokládám, že to byly desítky let a stovky lidí, kteří na tom pracovali?

Začali jsme s tím projektem v roce 2006 a náš nápad byl z velké části postaven na objevech základní vědy. Šlo o zcela nový princip, jak zacílit replikaci a množení viru HIV v infikovaných buňkách. Začali jsme přemýšlet nad tím, že na jednu z kritických strukturních součástí viru HIV, které se říká virová kapsida, do té doby nikdo žádné molekuly nebo inhibitory nevyvinul. Takže nám připadalo velice zajímavé se tímhle směrem pustit.

Najít univerzální lék na rakovinu není reálné. Naděje pro pacienty ale roste, říká vědecká ředitelka společnosti Sotio

e15 a byznys

Prvních 10 let jsme se v podstatě věnovali jenom tomu, abychom hledali nové molekuly, testovali a optimalizovali je. Až v roce 2016 z toho vyšla finální molekula, která se nejdřív jmenovala GS-6207 a později dostala to generické jméno lenakapavir.

Nejprve měla látka povoleno od úřadů jen poměrně úzké využití, že?

Ano, nejprve byl lenakapavir schválen pro léčbu lidí s HIV, kteří měli široce rozvinutou rezistenci na většinu existujících látek proti HIV, takže měli velmi omezený výběr, čím se mohou účinně léčit. Mezitím se rozjel rozsáhlý projekt na prevenci HIV v několika velkých klinických testech. Ten potom vyvrcholil v minulém roce, kdy byl lenakapavir povolen na prevenci HIV. To byl nakonec ten největší úspěch, který následoval po dvou dekádách usilovné práce.

Proč se tomu ještě nedá říkat očkování, i když látka funguje také jako prevence?

Když přemýšlíte nad tím, jak funguje očkování, tak jeho cílem je natrénovat váš imunitní systém tak, aby rozeznával nějaký specifický patogen, a tak vás ochránil před infekcí či vážnou nemocí. Jde tak o obranu vytvořenou vaším vlastním imunitním systémem. Lenakapavir ale působí přímo na ten virus, takže musí být stále přítomen v krvi člověka, aby fungoval v hladině, která je efektivní. Nemá nic společného s odezvou imunitního systému.

Zatímco v široké populaci mohou někdy existovat rozdíly v imunitní odezvě na vakcíny či samotné infekce, například pokud má člověk určité poruchy imunitního systému, lenakapavir či jiné antivirové prevence by měly spolehlivě fungovat napříč populacemi, pokud jsou správně a pravidelně užívány.

Jedinečnost lenakapaviru ale nespočívá jen v mechanismu, jakým působí, nepletu se?

Lenakapavir je také unikátní svou dlouhodobou stabilitou v organismu, která právě umožňuje jeho podání jen dvakrát za rok. Řada dnes používaných léčiv je poměrně rychle eliminována z organismu většinou různými metabolickými procesy v játrech, anebo vylučováním ledvinami. Takže takové léky musíte brát často. Existují přitom určitá zavedená pravidla, která z fyzikálně-chemického hlediska říkají, jak mají látky vypadat, aby mohly být léčivem, které se dá lidem účinně podávat.

Když zůstáváme v těchto hranicích, tak lenakapavir by tam nikdy nepasoval. Svým promyšleným designem lenakapavir naboural většinu těchto pravidel, ale jen tak bylo možné získat ty unikátní vlastnosti, které dříve nebyly považovány za možné.

Jako tanečník se světýlkem. Český tým vědců otevírá cestu k novým lékům

Domácí

To může být průlom i pro vývoj dalších léčiv?

Je důležité stále hranice vědy a výzkumu posouvat a dát větší prostor netradiční medicinální chemii a dalším inovativním metodám, které mohou přispívat k designu a optimalizaci nových léčiv. A ano, je to první vlaštovka v podobě molekuly podávané jednou za šest měsíců, která dnes ovlivňuje přístupy i v dalších terapeutických oblastech. Řada vědců jak ve firemním, tak v non-profit výzkumu dnes aktivně testuje, jak podobný mechanismus dlouhodobě účinných látek aplikovat na malárii, léčbu tuberkulózy a na další indikace.

Testování prevence HIV infekce probíhalo v různých populacích včetně žen v Africe. Jak jednoduché, nebo naopak složité bylo přimět místní komunity, aby se podílely na zkoušení lenakapaviru?

Je velice důležité navázat úzký kontakt s místními komunitami, už jenom proto, že HIV je dnes stále velice závažným problémem právě v subsaharské Africe. Jde o to najít spojence mezi lídry místních komunit a ti zase musejí rozumět tomu, proč se klinické zkoušky dělají. Protože oni jsou pak schopni informaci předat srozumitelnou formou účastníkům klinických zkoušek. Ale vzhledem k tomu, jak je v Africe problém HIV významný – více než dvě třetiny ze 30 milionů lidí, kteří žijí s HIV, žijí právě v subsaharské Africe – nebylo složité získat silnou podporu u místní populace.

Druhou věcí ovšem je dostat léčivo reálně k těm potřebným lidem v komunitách. Jak se to daří ve chvíli, kdy americká administrativa výrazně omezila program USAID?

USAID byl základnou s velkým dosahem daleko za problém HIV, který byl současnou americkou vládou v podstatě úplně eliminován, což výrazně ovlivnilo nejen přístup k léčbě HIV, ale i celou řadu dalších podpůrných programů. Ale snažili jsme se najít další cesty, jak globálně zajistit co nejširší přístup k lenakapaviru. Základní strategií, kterou Gilead už dlouhou dobu uplatňuje, jsou takzvané dobrovolné licence. To znamená, že umožníme generickým společnostem produkovat lenakapavir za výrazně nižší výrobní náklady, než jaké máme my.

Pak je tu distribuce a pro ni jsme loni uzavřeli spolupráci se Světovým fondem a fondem PEPFAR, což je americký prezidentský program pro pomoc proti HIV, který založil George W. Bush v roce 2003. Gilead také uzavřel řadu kontraktů s nadací Billa Gatese, s nadací Billa Clintona a s dalšími institucemi, které financují nákup lenakapaviru pro země s omezenými zdroji. Některé země jako například Jihoafrická republika, kde je problém HIV skutečně závažný, by chtěly zavést svoji vlastní výrobu lenakapaviru.

Designér enzymů. Český vědec stojí na prahu výzkumu, který může obrátit průmysl naruby

Domácí

Jak těžké je vůbec být dnes v USA vědcem, když sám ministr zdravotnictví zpochybňuje očkování?

Pozice některých oblastí vědy ve Spojených státech se v posledním roce výrazně změnila včetně toho, jak současná administrativa na některé zavedené vědecké poznatky nahlíží. Je to velice komplikované především proto, že některé z těchto změn jsou politicky motivovány. Řada velmi zkušených odborníků především z vládních institucí musela nebo se nakonec sama rozhodla své pozice opustit. Vláda opakovaně hrozí, že bude dále snižovat rozpočet pro zdravotnický výzkum včetně podpory pro americké Národní ústavy zdraví.

Nejhorší je právě ta nejistota, protože dnešní moderní věda, zvláště v oblasti zdravotnického výzkumu, vyžaduje dlouhodobé investice. Naštěstí se nezdá, že navrhované změny v rozpočtu mají širokou podporu v Kongresu nebo i mezi veřejností. Nelze dnes s jistotou odhadnout, zda tato opatření budou mít nějaký dlouhodobější vliv na kvalitu vědy a výchovu nové vědecké generace ve Spojených státech. Proto pevně doufám, že nakonec rozumné a pragmatické hlasy převládnou a v budoucnu se podaří situaci kolem podpory vědy zase stabilizovat.