Velkolepě nostalgické loučení s Pythony

Monty Python

Monty Python Zdroj: aerofilms

Údajně (a dost pravděpodobně) úplně naposledy se na jevišti sešla zbývající pětice slavné britské komické skupiny Monty Python.

Kromě loučení mělo deset vystoupení v Londýně, poslední přenášené živě i do českých kin, i prostý finanční důvod, jak Pythoni už na začátku žertem přiznávali. Představení se tak konala v O2 aréně pro skoro dvacet tisíc lidí a lístky i suvenýry v podobě CD, plakátů, triček nebo dřevorubeckých košilí stály opravdu hodně. Jen s 15metrovou sochou mrtvého papouška ve foyer se dalo vyfotit zadarmo.

Drahá musela být i samotná show, už vzhledem k prostoru dostatečně velkolepá, s parametry broadwayského muzikálu. Její režie se chopil Eric Idle, tedy právě ten Python, který stojí i za úspěšnou muzikálovou verzí Svatého grálu Spamalot. Z něj zazněl song o Finsku, skupina mladých tanečníků se postarala i o řadu dalších výstupů, na které už Pythoni po sedmdesátce nemají sílu (včetně Švihlé chůze).

Oproti Spamalotu jen nebylo letošní pythonovské „best of“ tak nepřetržitě zábavné a skoro nepřekvapilo. Název Monty Python Live (mostly): One Down, Five To Go odkazující k mrtvému Grahamovu Chapmanovi i k věkům zbylých Pythonů (souhrnně 357 let) zastřešoval výběr nejslavnějších scének, mezi nimiž všichni čekali španělskou inkvizici, doplněných o pár méně známých.

Staré a v některých případech zastaralé skeče se do sebe ne vždy přelévaly tak hladce jako scénky s mrtvým papouškem a se sýry. Živě přehrávané anekdoty k tomu dost často střídalo vysílání dalších, a nejen těch animovaných, z původních televizních Létajících cirkusů. Někdy Pythoni neváhali rychle vyvolávat smích prostým použitím sprostých slov.

Slavnostní večery ale dokázaly, že pokud si někdo podobnou stárnoucí formu a polehávání na vavřínech může dovolit, jsou to právě Pythoni. První show se vyprodala za 43 sekund a i na ty další přišli hlavně lidé, kteří skupinu milují už navěky za to, jak změnila komedii v šedesátých a sedmdesátých letech.

Takto naladěná aréna si pak s nadšením užívala každý záchvěv improvizace, i ne zrovna invenční kritiky Johna Cleese o Davidu Beckhamovi. Diváci jásali hned, jak poznali aktuální scénku a s radostí a vestoje si na závěr zazpívala očekávaný (a oznámený) přídavek, Always Look on the Bright Side of Life. Ačkoli většina publika je viděla pořádně jen na velkých obrazovkách nad scénou, všichni věděli, že pět Pythonů stojí na jevišti opravdu naživo. A pocit mimořádnosti, že jste s touto legendární skupinou v jedné aréně jako svědci konce jejich úžasné historie, převážil nad vším.

Monty Python Live (převážně)
O2 arena Londýn
Vystoupili: Eric Idle, John Cleese, Michael Palin, Terry Jones, Terry Gilliam
Hodnocení: 70 %