Čtyři roční období se ve střední Evropě střídají už několik tisíc let. Při každoročním pročítání šokujících titulků březnového zpravodajství je ale zjevné, že je to ještě krátká doba, abychom si zvykli třeba na to, že po zimě přichází a věřte mi, že si uvědomuji, jak citlivé téma teď možná rozvířím zkrátka, že po zimě přichází… jaro. Příchod jara se tak za použití nejtěžších zbraní hromadného sdělovacího jančení tištěných i internetových deníků rok co rok podobá spíše postupné eskalaci ozbrojeného konfliktu („Jaro vystrčilo růžky“/ „Teploty vystřelily vzhůru. Jaro už nic nezastaví!“ / „Jaro vtrhne do Česka v sobotu v 18.32“/ „Pozor, jaro už je tady!“ / „Potvrzeno: Jaro udeřilo!“).
Při tak vážné invazi („Jaro volá: Vylezte ven“/ „Lidé i slunce už vykukují“ / „Bundy a čepice dolů! velí jaro“) je důležitá hlavně dobrá znalost protivníka („Jaro? Pozor na tlak i na díry na silnici“ / „Jaro to jsou také alergie, sebevraždy a klíšťata”). Neméně důležité jsou i příběhy lidí, kteří se nečekanému vpádu statečně postavili, třeba i se zbraní v ruce („Jaro přivítali ohněm“ /„Taktika na jaro: Přitvrdit v osobních soubojích a víc střílet“/ „Jaro je nezaskočilo. Ptákům budky ztloukli už v únoru“).
Stejně jako nesmějí chybět návody a rady, jak se vyhnout zbytečným zraněním při přímém střetu s jarem („10 tipů před tím, než zapnete cirkulárku“). Jenže tuhle válku stejně nejde vyhrát. Zvlášť, když jsem si přečetl, že podle astroložky Libuše Pernové „jaro letos startuje v otisku zrození v domě zdraví,“ a my konečně „uděláme tlustou čáru za depresemi a žabomyšnostmi, které nás hustě a výživně testují v mezilidských vztazích už od prosince…“
Zima už prý letos kapitulovala a já, upřímné řečeno, po téhle prognóze už taky.
Vyhlášení jara
Fejeton editora Sedmičky Pavla Tomeše.
