Skotský silák Benandonner, větší než Finn MacCool, výzvu k boji přijal a vydal se po chodníku do Irska. Když ho MacCoolova manželka spatřila, celou situaci vyřešila velmi chytře: oblékla svého obřího manžela do dětských šatů. Když Benandonner došel až k jejich domu a uviděl „dítě“, dostal strach. Když je dítě takhle veliké, co teprve jeho otec?! Raději ustoupil zpět do Skotska. Chodník tu ale po obou obrech zůstal.
Obrův chodník (Giant’s Causeway) leží na severním pobřeží Irska, asi sto kilometrů severozápadně od Belfastu. Jde vlastně o velké kamenné sloupy vysoké až šest metrů, kterých tu stojí na čtyřicet tisíc. Mají průměr 38 až 51 centimetrů. Sloupy jsou nejčastěji šestiboké, ale jsou tu i pětiboké, čtyřboké, některé dokonce sedmiči
osmiboké. Zapadají do sebe jako buňky plástve. Nejvyšší odkrytý sloupec měří 12 metrů a lávový příkrov zde dosahuje mocnosti 28 metrů.
Pokud půjdete úsekem podél pobřeží, který je dlouhý asi šest a půl kilometru a říká se mu Causeway Headlands (Mysy chodníku), spatříte ve stěnách útesů tisíce dalších sloupů. Během let lidé některé z těchto útvarů pojmenovali. Dva dostaly jméno podle hudebních nástrojů: Varhany a Obrova harfa. Legendy o obrech se odrážejí i v jiných jménech. Je zde například Obrův tkalcovský stav, Obrova rakev, Obrova děla, Obrovy oči a dokonce i Obrova bota. Tu můžete vidět na pláži nedaleko Obrova chodníku. Jde o balvan ve tvaru boty, vysoký asi dva metry. Někdo vypočítal, že obr, který by nosil takovou „botu“, by musel měřit nejméně 16 metrů. Skalní formace Komíny je zase připomínkou události, která měla co dělat se španělským válečným loďstvem. Tento skalní útvar je vytvořen několika sloupy. Díky erozi stojí stranou od hlavního útesu na výběžku nad pobřežím. Při pohledu z lodi mohli námořníci tyto sloupy považovat za komíny velké pevnosti. Když v roce 1588 španělská válečná loď Girona spěchala domů po porážce španělského loďstva, vypálila na Komíny z děl v domnění, že střílí na nepřátelskou pevnost.
Druhý konec chodníku měl podle legendy spojovat Irsko a Skotsko. Stejné čedičové sloupy jako v Irsku jsou totiž 130 kilometrů severovýchodním směrem, na malém neobydleném ostrůvku Staffa u západního pobřeží Skotska (jméno Staffa znamená Sloupový ostrov). Skotskému obru Benandonnerovi se říkalo také Fingal. Hlavní atrakcí ostrova Staffa je velká jeskyně mezi čedičovými sloupy, která je hluboká asi 80 metrů a jmenuje se Fingalova jeskyně. Zvuk vln, jež se tříští o skály u vchodu do jeskyně, inspiroval německého hudebního skladatele Felixe Mendelssohna k tomu, že v roce 1832 napsal předehru Hebridy, známou také jako Fingalova jeskyně.
Čedičové sloupy na severu Čech
Nejznámější ukázkou sloupcové odlučnosti čediče v ČR je přírodní památka Panská skála u Kamenického Šenova na Českolipsku, známá též jako Kamenné varhany. Svislé pěti- až šestiboké sloupce zde dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Návrší skýtající daleký rozhled bylo zpopularizováno pohádkovým filmem Pyšná princezna. Málo známou a návštěvníky opomíjenou lokalitou je Zlatý vrch u České Kamenice. Sloupce jsou zde až 30 metrů dlouhé o průměru až 30 centimetrů. Další vynikající ukázkou tohoto fenoménu je útvar zvaný Vrkoč u Váňova, jižního předměstí Ústí nad Labem. Zdejší jedinečná, vějířovitá orientace sloupů čediče vznikla nestejnoměrným ochlazováním v době tuhnutí. Nápadná skála je dobře viditelná ze silnice i železniční trati vinoucí se labským údolím a je velká škoda, že její část byla v minulosti odtěžena. Na mnoha dalších místech v Lužických horách a zejména v Českém středohoří se lze setkat s podobnými útvary, avšak menších rozměrů.
Autor je spolupracovníkem časopisu Lidé a Země
