Kurýr není zaměstnanec? Zákon pro poslíčky čeká tvrdý boj, chtějí ochranu
Kurýři v Česku stávkovali a jejich spor o podmínky práce teď míří do sněmovny spolu s návrhem zákona, který musí Česko podle evropských regulí zavést.
Klíčový střet se vede o to, zda mají být mimo zaměstnanecký poměr.
Ve hře je osud až 145 tisíc lidí i zásadní otázka: flexibilita práce, nebo riziko „digitálního otroctví“ řízeného algoritmy?
Byla polovina března a v Česku se stalo něco, co má teď odezvu ve sněmovně. Kurýři rozvážkových služeb vyhlásili stávku. Byť jejich protest mateřské firmy nijak výrazně nezabolel, chtěli tím upozornit na údajně neférové podmínky při jejich zaměstnávání. Do dolní komory parlamentu proto nyní dokonce míří zákon, který má dát práci pro internetové platformy typu Uber, Wolt, Foodora či Bolt jasná pravidla. Zatímco ministerstvo připravilo minimalistickou variantu, ve sněmovně se rýsuje tvrdý boj s nálepkou digitálního otroctví.
Až dosud nebyl zákoník práce připraven na to, že někdo pracuje pro takzvanou digitální platformu, práci mu zadává počítačový systém a odměny určuje algoritmus. Evropa nechává na členských státech, jak k inovaci zákona přistoupí, a v Česku to má být podle stávajícího návrhu tak, že řidiči či poslíčci bez stálé pracovní doby a dalších zjevných atributů zaměstnaneckého poměru budou spadat mimo jeho rámec.
Respektive když platforma prokáže, že nejsou zaměstnanci, budou tak bráni. Až teprve případně soud bude moci určit, zda jejich status platforma špatně určila, a zda tedy patří do zaměstnaneckého poměru. Princip se jmenuje vymahatelná právní domněnka a právě tady začíná hlavní jádro sporu, který může vznikající zákon hodně zdržet.
V Česku se zákon týká zhruba 145 tisíc lidí, kteří alespoň někdy jako kurýři pracují. „Mělo by to být přesně naopak, a to kvůli ochraně, které se jinak zaměstnancům dostává. Když kurýra třeba srazí auto, bude zraněný a nebude moci pracovat, platforma mu řekne, že je OSVČ, a žádnou náhradu nedostane. Mezitím ho vyškrtne z aplikace, protože nedoručil objednávku včas. Pak se bude složitě soudit a domáhat náhrady škody,“ popisuje poslankyně Irena Ferčíková Konečná, která do sněmovny přišla za zelené na kandidátce Pirátů.
Právě ona chce předložit pozměňovací návrhy, které mají zaručit princip ochrany kurýrů. „Přichází čtvrtá průmyslová revoluce, úplně se mění společenská smlouva a my se na to musíme připravit, protože podobným výzvám budeme čelit čím dál častěji,“ odůvodňuje.
Jak změnit zákon?
Ministerstvo práce a sociálních věcí zvolilo ale variantu co nejjednoduššího zákona. „My jsme zvolili minimalistický přístup, tedy splnit evropské požadavky a zároveň nezatěžovat české zaměstnavatele zbytečnou administrativou,“ odůvodnil ministr Aleš Juchelka. Ministerstvo na novele spolupracovalo podle něj se zaměstnavateli i s odbory, byť s nimi nemá úplnou shodu.
Jednou z možností, jak by se zákon mohl ve sněmovně změnit, je nová, specifická třetí cesta způsobu zaměstnávání, která by kombinovala větší sociální ochranu a garance typické pro zaměstnanecký poměr s vysokou mírou flexibility, kterou digitální platformy nabízejí.
Česko už přitom několik druhů pracovního poměru v systému má, příkladem vedle hlavního pracovního poměru a OSVČ také dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti, stáž, služební poměr, dobrovolnictví a podobně. „Mým cílem by byla širší úprava a revize těchto režimů, protože právě teď je k tomu příležitost už s ohledem na akt o umělé inteligenci a další chystané evropské právní úpravy, jako je Job Fairness Act,“ říká poslankyně. Připouští také, že prosincový evropský termín schválení by tím byl ohrožen.
Její snaha de facto kopíruje představu kurýrů sdružených v nově vzniklé Asociaci platformových pracovníků ČR. „Část lidí chce zaměstnanecký poměr, část preferuje flexibilitu OSVČ. Proto neprosazujeme plošné překlasifikování. Co chceme, je třetí cesta – speciální status platformového pracovníka, který zachová flexibilitu, ale zároveň zaručí základní ochranu: nárok na nemocenskou, jasná pravidla při deaktivaci a transparentnost algoritmu,“ říká Zdeněk Neubauer, předseda asociace.
Pokud mluví o flexibilitě, je to přesně ten bod, který je klíčový pro platformy jako takové. „Právě volnost pracovní doby je to, co kurýrům nejvíce vyhovuje. Mohou se přihlásit, kdy chtějí, a stejně tak odhlásit. Nikdo jim neurčuje pracovní dobu. Koneckonců velká většina z nich má práci jen jako přivýdělek. V průměru u nás kurýři doručují jen šest hodin týdně,“ říká Veronika Bush, vedoucí veřejné politiky střední a východní Evropy finské platformy Wolt. Co se ochrany týká, Wolt už nyní dobrovolně platí kurýrům úrazové pojištění nebo poskytuje kompenzace za čas strávený při čekání v restauraci.
Speciální model platformové práce je proto podle ní zbytečným zatížením už tak složitého systému. „Pokud by se naši partneři museli stát zaměstnanci, víme z průzkumu, že většina by odešla, protože by nemohli přivýdělek skloubit se studiem, péčí o rodinu nebo s jinými stávajícími závazky. Přitom jen my jsme v české ekonomice vytvořili návazně 4200 pracovních míst například v restauracích,“ vypočítává Bush sílu kurýrní ekonomiky.
Platformy už tak čeká hodně změn, budou muset kvůli zákonu třeba se státem sdílet více informací o svém byznysu, jejich aplikace budou muset být také více transparentní.
U nastavení aplikací je další palčivý bod. Co zástupci platforem vidí jako svobodu volby – kurýři vidí, jaká zakázka je čeká a mohou ji odmítnout – vedení asociace popisuje jako neviditelný tlak. „Pracovník, který odmítá nevýhodné zakázky nebo není dostupný ve špičce, dostává postupně horší nabídky. Zároveň dynamické ceny, bonusy a vyšší poptávka ve večerních hodinách, o víkendech a svátcích přirozeně motivují člověka zapínat aplikaci právě v těchto časech. Pro někoho, kdo si tím přivydělává, to může být volba. Pro toho, kdo je na tom existenčně závislý, volba není,“ říká Zdeněk Neubauer.
Riziko digitálního otroctví
Asociace chce také usilovat o to, aby možnost deaktivace účtu kurýrů ze strany platforem bez vysvětlení a bez možnosti odvolání skončila a nový zákon jasně zahrnul pod svá křídla také e-commerce platformy jako Rohlík nebo Košík.
Poslankyně Irena Ferčíková Konečná ve vztahu k algoritmům mluví i o riziku moderního digitálního otroctví. Sama dříve pracovala jako ředitelka organizace La Strada, která poskytuje služby vykořisťovaným osobám. A právě sektor kolem kurýrů a řidičů, byť by šlo jen o jeho malou část, je k takovému jednání náchylný.
Řeč je o takzvaných flotilách – věci, kterou zákon nijak neupravuje. Jde o hromadné zprostředkovatele práce, tedy článek mezi kurýrem a platformou. „Tohle nikdo v Česku nezmapoval. V Praze jezdí dost cizinců, jak se do toho systému dostali? Před nedávnem vyšla zahraniční studie, v západních státech je v těchto službách padesát procent migrantů, v Polsku, tedy na východě, třicet. Z praxe vím, že tihle lidé nemají dobré postavení na trhu práce,“ říká. Podle údajů platforem samotných pro ně v Česku pracuje 10–15 procent cizinců.
Asociace samotná by chtěla v zákoně flotilovou práci vymezit. „Nakoupí auta, skútry, pronajímají je lidem s exekucí nebo jazykovou bariérou, kteří nemají na výběr. Takoví lidé skousnou podmínky, které by jiný odmítl – i když jsou unavení, jedou dál, protože jinak přijde sankce. Je to nejzranitelnější skupina v celém systému a zákon ji téměř neřeší,“ říká Zdeněk Neubauer.
Zákon v minimalistické podobě má ministerstvo práce a sociálních věcí předložit vládě v řádu týdnů. Nevhodná regulace by podle Veroniky Bush mohla naopak vést k nedostatku kurýrů, potažmo zdražení jejich služeb a úbytku pracovních pozic na trhu. Digitálním platformám totiž každý rok přibývá zákazníků, obchodních partnerů, dokončených transakcí i míst, kde působí. Aspoň jednou měsíčně si platformovou prací vydělává zhruba 145 tisíc lidí, tedy téměř tři procenta pracujících v zemi. Výsledky zveřejnila nedávno studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).
