Zámecká paní Kolowrat Krakowská se naučila být i dělníkem

Andrea Kolowrat Krakowská ví, co obnáší život na zámku. Na tom rychnovském žije už jedenáctý rok.

Její předchůdkyně se procházely komnatami v bohatých róbách a jemných rukavičkách obklopeny sloužícími. Současná paní rychnovského zámku Andrea Kolowrat Krakowská se musí obejít bez početného zástupu služebnictva, sama navléká rukavice pracovní.

„V době, kdy jsme hledali kastelána, jsem jeho funkci zastávala sama. Zkusila jsem si všechno, co péče o zámek obnáší. V té době jsem byla manažerem i dělníkem,“ vzpomíná Andrea Kolowrat Krakowská, která do Čech přišla s manželem Janem Egonem Kolowratem z Vídně po tchánově smrti v roce 1999.

První rok strávili v Černíkovicích na Rychnovsku a Vánoce roku 2001 už v Rychnově nad Kněžnou, který se stal novým domovem pro ně a časem i pro jejich dvě děti.

Svého lékařského povolání jste se po odchodu z Vídně musela vzdát. Svůj sklon pomáhat však nezapřete ani v Rychnově, kde dáváte peníze zdravotně postiženým.

Jako matka i jako lékařka si uvědomuji, jak důležité je zdraví pro spokojený život. Pokud člověk zdraví nemá a osud mu nadělil nějaký handicap, je důležité mu tento nelehký životní úděl alespoň trošku zpříjemnit.

Lidé mají dost zkreslené představy o životě na zámku, dnes už to asi žádná romantika není. Nebo ano?

Život na zámku může „nezkušenému“ připadat romantický. Ale kdo žije ve staré historické budově, pozná také tu odvrácenou stranu. Jsou tu vysoké stropy, takže moc tepla si neužijete, tlusté zdi z kamene, než se vyhřeje prostor, trvá to týden. Okenní křídla otevíraná ven znamenají složitější údržbu, zejména pokud jste v patře.

To nezní moc lákavě.

Náš byt není v hlavní budově, obýváme původní objekt určený pro hospodářskou správu. A zde je zase problém, že žádná zeď není bez otvoru, v každé je okno nebo dveře. Na druhé straně mají staré budovy v sobě něco zvláštního a nedefinovatelného, protože přes všechny nešvary je v nich člověku přirozeně a dobře.

V hlavní zámecké budově tedy nemáte žádné soukromé prostory?

Vyčlenili jsme v ní tři pokoje pro soukromé účely, například pro setkání s obchodními partnery nebo s přáteli. V pokojích se netopí, takže je to vyloženě sezonní záležitost. Tyto prostory jsou vybaveny historickým nábytkem zejména z období devatenáctého století.

Váš byt v Rychnově jste zařizovala také ve stylu zámeckých interiérů?

Jistě by to bylo příjemné. Jenže to není příliš praktické k běžnému životu, navíc s relativně malými dětmi. Takže náš byt je zařízen prakticky předměty denního užívání -historicky několika staršími kousky nábytku a grafikou na stěnách. Zvířecí loveckou vášeň mého manžela zastupují trofeje na chodbě.

Jak byste popsala váš všední den?

Začíná tím, že vypravím a odvedu děti do školy. Dopoledne řeším provozní záležitosti s kastelánkou a vypomáhám manželovi s administrativou celého hospodářství. Čas mi zabere příprava oběda a po příchodu dětí se věnuji jim a zastávám běžné domácí práce, i když k nám občas dochází paní na výpomoc. Když uložím děti, tak pokračuji v nedokončené práci z dopoledních hodin.

Při tom všem zvládnout přípravu zámku na novou návštěvní sezonu asi není lehké. Co to obnáší?

Mezisezonní období je časem na důkladný úklid interiérů, reinstalaci nebo doplnění expozice a inventuru mobiliáře, obrazů a podobně. S úklidem začínáme v lednu. I když je při něm pohyb, přece jen jsou přestávky na čaj častější, při letošních mrazech bylo na severní straně zámku několik stupňů pod nulou. Letos budeme uklízet do poloviny dubna.

Utírat prach v celém zámku a prát záclony na tolik oken by se mi určitě nechtělo…

Praní záclon je v mé režii. Peru 115 kusů, jsou čtyři metry vysoké a tři metry široké. Pro představu je to zhruba stejná plocha jako první nádvoří rychnovského zámku včetně podloubí.

Zbývá vám vůbec nějaký čas na záliby?

Pokud mám volný čas, ráda si přečtu knihu, poslechnu vážnou hudbu anebo pletu.

Stýská se vám často po Vídni?

Někdy ano, protože ve Vídni zůstali rodiče a sourozenci. Kdo pak zažil atmosféru Vídně na vlastní kůži, musí potvrdit, že je krásná v každou roční dobu. Ale samozřejmě Rychnov nad Kněžnou je pro mne místo spojené s rodinou a našla jsem si zde i nové přátele. Naštěstí Vídeň a Rychnov nejsou příliš daleko, takže nadále zůstávám ve spojení.

Letošní pomlázku už máme za sebou. Jako rodilá Rakušanka slavíte české, nebo „vídeňské“ Velikonoce?

Vídeňské. V Čechách děti chodí na pomlázku. My jsme Velikonoce trávili vždycky v Rakousku na venkově a tam jsme hledali barvená vajíčka v přírodě nebo na zahradě. Tuto tradici dodržujeme pořád.

Sedm osobností z rodu Kolowratů

• Zakladatel ročovského kláštera Albrecht Kolowrat (1347 až 1391) ochránil císaře Karla IV. při jeho zákeřném přepadení v italské Pise v roce 1355. Kdykoli se v jeho rodu stane neštěstí, Albrechtův náhrobní kámen v ročovském chrámu prý začne „plakat“.

• Poslední člen libštejnské větve František Antonín (1778 až 1861) byl nejvýznamnější politik rodu a vlastenec. Stal se prvním ministerským předsedou Rakouského císařství. Založil Národní muzeum, věnoval mu mineralogickou sbírku a pětatřicet tisíc knih.

• Norbert Leopold (1728 až 1809) z krakowské větve patřil ve své době k nejošklivějším mužům Českého království. Svým výjimečným duchem však okouzlil samotnou císařovnu Marii Terezii. Stal se jejím kancléřem a důvěrníkem.

• Ludmila Eva, pátá manželka Viléma Albrechta Krakowského byla bohatou, ale údajně nehezkou a starou nevěstou. Své svatební šaty pošité více než šesti tisíci diamanty odkázala pražské Loretě.

• Alexander Kolowrat (1886 až 1927) byl úspěšný závodník. Nejprve závodil na kole, později na motorce a v automobilech. Jeho osudy vylíčil Adolf Branald ve své knize Dědeček automobil.

• Hanuš Kolowrat (1879 až 1955) patřil mezi iniciátory známé protinacistické petice českých šlechtických rodů z roku 1939.

• Jeho syn Kryštof Kolowrat (1927 až 1999) za účast na protikomunistické demonstraci strávil několik měsíců ve vazbě a pak šel rovnou k pomocným technickým praporům. Pracoval u Státních lesů, v tkalcovně a také asfaltoval silnici do Hradce Králové. V roce 1953 skončil ve vězení za protistátní činnost. Po roce 1968 s rodinou emigroval do Rakouska.

O rodu kolowratů a jejich zámku

• Kolowratové mají ve znaku červeno-stříbrnou orlici a rodové heslo „Věrně a stále“.

• Prvním doloženým předkem byl Albrecht z Kolowrat (1347 až 1391).

• Současnou podobu rychnovskému zámku vtiskl v 18. století Jan Blažej Santini-Aichel.

• Panství Kolowratové obhospodařovali až do druhé světové války, než na něj byla uvalena německá nucená správa.

• Po válce přebral majetek od státu Otmar Kolowrat, po únoru 1948 byl veškerý majetek zestátněn.

• V roce 1992 zámek, sbírky a pozemky převzal Kryštof Kolowrat Krakowský.

• Od jeho smrti v roce 1999 vlastní velkostatek jeho syn Jan Egon Kolowrat Krakowský.