Na svrchní vrstvě zemského jádra protéká 420 kilometrů široká „řeka“ roztaveného železa. Rychlost jejího proudu se za posledních patnáct let ztrojnásobila a nikdo neví proč.
Vědci v roce 2000 díky satelitnímu měření magnetického pole Země odhalili, že při severním pólu mezi Kanadou a Sibiří protéká zhruba tři tisíce kilometrů pod povrchem Země železná řeka. Od doby svého odhalení však trojnásobně zrychlila až na nynějších 45 kilometrů za rok. Vědci si nyní lámou hlavu proč.
Vědci od roku 2005 vědí, že zemské jádro rotuje o něco rychleji než krusta. Zrychlení toku řeky by tak mohlo být výsledkem rozdílů mezi těmito rychlostmi a dalšími neznámými vlivy magnetického pole. Odpověď na otázku „proč“ tak stále zůstává nejasná, tým vědců nicméně vypracoval teorii odpovídající na otázku „jak“ (viz obrázek).
„O Slunci momentálně víme více než o jádru planety, na níž žijeme,“ nech Země,|al se rozhořčeně slyšet vedoucí výzkumného týmu Phil Livermore z University of Leeds. Nynější objev umožnily satelity Swarm Evropské vesmírné agentury. Ty dokážou měřit magnetické pole v místě, kde se zemský plášť stýká se svrchní částí roztaveného jádra (tři tisíce kilometrů pod povrchem).
Vědci byli schopni detekovat zatím jen jeden takový proud, a to díky magnetické anomálii v něm, jejíž rychlost posunu změřili. „Je pravděpodobné, že takový proud existuje i na jižní polokouli,“ dodal Livermore.