První biologickou stopu po výbuchu supernovy v blízkém vesmíru našli němečtí vědci na dně Tichého oceánu.
Nález izotopu železa Fe-60 ve fosíliích bakterií starých 2,2 milionu roků prozradil, že v blízkosti Země explodovala supernova. Přibližně v té samé době se v Africe objevili první pravěcí lidé.
Spousta chemických prvků pochází z jádra vybuchlých supernov. Při děsivé explozi, která provází kolaps hvězdy, je většina hmoty z jejího jádra vyvržena do okolního vesmíru.
Radioaktivní izotop železa Fe-60 vzniká prakticky výhradně při takovýchto příležitostech. Vzhledem k jeho relativně krátkému poločasu rozpadu – „pouhých“ 2,62 milionu roků – a ke stáří sluneční soustavy 4,6 miliardy roků se tento izotop na Zemi nedochoval. Pokud jej na naší planetě přeci jen najdeme, pak musí pocházet ze supernovy, která vybuchla celkem nedávno.
Vědci z mnichovské techniky pod vedením astrofyzika Shawna Bishopa prováděli vrty na dně Tichého oceánu a z pravěkých usazenin izolovali železo, které nahromadily bakterie. Mikrobi žijící v povrchové vrstvě usazenin mořského dna se orientují podle magnetického pole. Jsou to jakési „živé kompasy“. Jako střelka jim slouží mikroskopické krystaly magnetitu. Ve vrstvách usazenin se tyto krystaly zachovaly až do dnešních dnů. Určením jejich izotopového složení lze pak zjistit, zda se na Zemi dostalo železo ze supernovy a kdy na naši planetu dopadlo.
Analýzy německých vědců jasně prokázaly, že před 2,2 miliony roků sáhly „magnetické“ bakterie na dně Pacifiku po izotopu železa Fe-60, které k nám dolétlo po explozi supernovy. Jde o vůbec první biologický důkaz takové kosmické události.
