Nedávno zveřejněné první odhady HDP ukázaly, že se české ekonomice během prvních tří měsíců roku dařilo. Výsledný mezičtvrtletní růst o 1,3 procenta překonal i naše optimistické očekávání. Díky za to, ale proč nerosteme ještě rychleji?
Zatím nemáme k dispozici strukturu HDP. Měsíční indikátory ale naznačují, že naše chronické potíže spočívající v nízké investiční aktivitě přetrvávají. Loňský propad investic šel na vrub zejména velkým infrastrukturním stavbám financovaným z veřejných prostředků a kofinancovaných z fondů EU.
Nepřipravenost projektů a jejich nerealizování se významně dotkly stavebního sektoru, zejména inženýrského stavitelství. Stavební produkce se loni v reálném vyjádření propadla o více než šest procent, objem výroby spadl na nižší úrovně než v době nejdelší recese v České republice v letech 2012 a 2013. Bude již letos v tomto sektoru lépe?
Naše prognóza ukazuje, že to nejhorší má stavebnictví za sebou, k vysoké dynamice patrné například v Německu má ovšem daleko. Spíše to letos vypadá na zhruba stejný objem produkce jako loni.
Aktuální konjunkturální průzkum za květen odhalil, že meziročně je důvěra ve stavebnictví po delší době výše. Oproti dubnu ale došlo ke zhoršení a ve výhledu na nadcházející tři měsíce stavebníci očekávají spíše pokles růstového tempa a úrovně zaměstnanosti.
Bez rozjezdu projektů financovaných z prostředků EU se aktuálně investičního boomu nedočkáme. A pouze zvýšení potenciálu ekonomiky a růst produktivity zajistí vyšší kupní sílu české měny a její udržitelné zhodnocování.
Autor je hlavním ekonomem Komerční banky
