Co skutečně chceme od ČEZ? Ekonomové lobbují proti chystanému zestátnění
- Valná hromada ČEZ schválila největší obchodní transakci státu za desítky let, vyjde na víc než 300 miliard korun.
- Přední ekonomové otevřeným dopisem premiérovi varují, že na zestátnění ČEZ vydělají menšinoví akcionáři.
- Skutečný důvod pro zestátnění výroby leží jinde, než kde ho hledají kritici i sám premiér Babiš.
U každého rozhodnutí je potřeba se ptát, co od něj čekáme, co je skutečným cílem. A pak také, jaké zájmy se v jeho prosazování střetávají. Není to ani měsíc, co valná hromada stále ještě polostátní energetické firmy ČEZ schválila scénář největší obchodní transakce státu za desítky let: zestátnění výrobní části energetické firmy, především jaderných elektráren.
Zestátnění by měla předcházet částečné privatizace všeho ostatního, co s výrobou přímo nesouvisí, především prodeje a distribuce. V této části by stát prodal 49 procent a ze získaných peněz by vykoupil menšinové akcionáře ČEZ tak, aby firma byla ze sta procent státní. Při současné ceně akcií a očekávané prémii by to přišlo na více než 300 miliard korun.
Hlavní motivací celé operace má být plná kontrola státu nad výrobou, protože potřebuje stavět nové zdroje, především ty jaderné, které při současném nastavení evropské energetiky není možné postavit tak, aby se vyplácely. Proto se bez státních dotací nebo garancí budování nových jaderných elektráren nikde v Evropě nehrnou soukromí investoři. Do projektů, které na první pohled dlouhodobě vycházejí jako ztrátové, nechtějí a mnohdy ani nemůžou jít.
To je hlavní a jedinouskutečnou motivací pro zestátnění výroby. Nikoliv řeči premiéra Andreje Babiše, že státní vlastnictví výroby zaručí nižší ceny. To není na evropském trhu možné.
Kdo na tom vydělá
Proti připravovanému zestátnění teď otevřeným dopisem premiérovi vystoupila skupina ekonomů a energetiků. Nejzajímavějšími jmény v něm jsou například bývalý guvernér a viceguvernér České národní banky Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl. Spolu s nimi je tam podepsán ale také například další bývalý guvernér a předtím premiér Jiří Rusnok, nebo také bývalá zástupkyně země u Světové banky Jana Matesová.
Zdeněk Tůma je dnes mimo jiné ekonomickým poradcem prezidenta Petra Pavla. Mojmír Hampl stojí v čele Národní rozpočtové rady. Právě on přišel za vlády Petra Fialy v energetické krizi s nápadem na daň z neočekávaných zisků energetik, díky níž je terčem kritiky menšinových akcionářů ČEZ.
A právě Tůma s Hamplem přišli s otevřeným dopisem proti lockdownům na začátku pandemii covidu. Ostře tehdy kritizovali vládu Andreje Babiše za zavírání škol, obchodů a omezování pohybu a otevřeli tehdejší velkou debatu. Teď kritizují zestátňování a argumentují tím, že na celé transakci vydělají menšinoví akcionáři a doplatí na ni stát, tedy daňoví poplatníci. Utrpí podle nich také pražská burza, kde jsou akcie ČEZ nejatraktivnějším titulem.
Navrhují, že pokud stát skutečně chce prodávat podíl v distribuci a obchodu s energiemi, měl by akcie prioritně nabídnout na pražské burze českým občanům a penzijním fondům. Zároveň varují, že polostátní firma se soukromými vlastníky má vždy lepší kvalitu řízení (takzvaný corporate governance), než firma plně státní, jíž by se měla výrobní část ČEZ stát.
Proč soukromí investoři nestaví nové reaktory
Argumenty obou hlavních strůjců dopisu jsou relevantní a stojí za debatu. Míjí ale to nejpodstatnější, kvůli čemuž se celé zestátnění výroby dělá. Nemožnost postavit nové zdroje bez státní podpory. Soukromí akcionáři se v polostátní firmě vždy budou cítit nejistými projekty, jako jsou nové jaderné zdroje přirozeně, ohroženi.
Všechny nové jaderné elektrárny v Evropě se staví se státní podporou. Buď to dělají přímo státní firmy jako ve Francii, nebo stát garantuje výkupní cenu elektřiny z nového zdroje, aby se stavba vyplatila, jako třeba v nové britské elektrárně Hinkley Point C.
Daňoví poplatníci tak v Evropě budou za projekty, jako jsou nové jaderné bloky, při současném nastavení regulace elektřiny vždy platit. Debatovat se dá jen o formě, jakou to bude. To je bohužel realitou evropské energetiky s masivně dotovanými soláry a větrníky a povinností prioritně vykupovat elektřinu z nich.
Dá se jistě namítnout, že nový blok, který se chystá stavět korejská KHNP v Dukovanech, je už vyčleněn do samostatné firmy, v níž má stát 80 a ČEZ zbývajících 20 procent. Stávající bloky naopak velmi slušně vydělávají.
Proč se nedá na burzu celý obchod a distribuce
Jenže tady se dostáváme k té citované corporate governance. Představa, že v jedné jaderné elektrárně jsou staré bloky v polostátní firmě a nový reaktor, kde je potřeba veřejná podpora, fakticky ve státní, bude prakticky velmi obtížně fungovat. Mnoho služeb a lidí, kteří tam pracují, je ze své podstaty sdílených. A je výrazně jednodušší a transparentnější, když jsou jen v jedné firmě.
Mojmír Hampl, Zdeněk Tůma a spol. dávají důraz na jiné věci, než je podstata celé operace zestátňování ČEZ. Tou je schopnost konečně postavit nové zdroje energie, které mimořádně naléhavě potřebujeme. Řešit přes ČEZ kapitálový trh, je spíš smutné připomenutí toho, jak slabý takový trh v Česku je, když je pro něj tak zásadní jeden polostátní energetický gigant.
Jinou otázkou je, proč se právě přes burzu neprodá nikoliv 49 ale 100 procent z distribuce a současného obchodu ČEZ. To by kapitálovému trhu prospělo víc než současných obchodovavých 30 procent akcií polostátní firmy.
