Co skutečně chceme od ČEZ? Ekonomové lobbují proti chystanému zestátnění
- Valná hromada ČEZ schválila největší obchodní transakci státu za desítky let, vyjde na více než 300 miliard korun.
- Přední ekonomové v otevřeném dopise premiérovi varují, že na zestátnění ČEZ vydělají menšinoví akcionáři.
- Skutečný důvod pro zestátnění výroby leží jinde, než kde ho hledají kritici i sám premiér Babiš.
U každého rozhodnutí je potřeba se ptát, co od něj čekáme a co je jeho skutečným cílem. A také jaké zájmy se při jeho prosazování střetávají. Není to ani měsíc, co valná hromada stále ještě polostátní energetické firmy ČEZ schválila scénář největší obchodní transakce státu za desítky let: zestátnění výrobní části energetické firmy, především jaderných elektráren.
Zestátnění by měla předcházet částečná privatizace všeho ostatního, co s výrobou přímo nesouvisí, především prodeje a distribuce. V této části by stát prodal 49 procent a ze získaných peněz by vykoupil menšinové akcionáře ČEZ tak, aby firma byla stoprocentně státní. Při současné ceně akcií a očekávané prémii by to vyšlo na více než 300 miliard korun.
Hlavní motivací celé operace má být plná kontrola státu nad výrobou, protože potřebuje stavět nové zdroje, především jaderné, které při současném nastavení evropské energetiky není možné postavit tak, aby se vyplácely. Proto se bez státních dotací nebo garancí do budování nových jaderných elektráren nikde v Evropě nehrnou soukromí investoři. Do projektů, které na první pohled dlouhodobě vycházejí jako ztrátové, nechtějí a mnohdy ani nemohou vstupovat.
To je hlavní a jedinou skutečnou motivací pro zestátnění výroby. Nikoliv řeči premiéra Andreje Babiše, že státní vlastnictví výroby zaručí nižší ceny. To na evropském trhu není možné.
Kdo na tom vydělá
Proti připravovanému zestátnění teď otevřeným dopisem premiérovi vystoupila skupina ekonomů a energetiků. Nejzajímavějšími jmény jsou například bývalý guvernér a viceguvernér České národní banky Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl. Spolu s nimi jsou pod dopisem podepsáni také bývalý guvernér ČNB a pozdější premiér Jiří Rusnok nebo bývalá zástupkyně Česka u Světové banky Jana Matesová.
Zdeněk Tůma je dnes mimo jiné ekonomickým poradcem prezidenta Petra Pavla. Mojmír Hampl stojí v čele Národní rozpočtové rady. Právě on přišel za vlády Petra Fialy během energetické krize s nápadem na daň z neočekávaných zisků energetických firem, kvůli níž je terčem kritiky menšinových akcionářů ČEZ.
A právě Tůma s Hamplem přišli s otevřeným dopisem proti lockdownům na začátku pandemie covidu. Ostře tehdy kritizovali vládu Andreje Babiše za zavírání škol, obchodů a omezování pohybu a otevřeli tehdy významnou veřejnou debatu. Teď kritizují zestátňování a argumentují tím, že na celé transakci vydělají menšinoví akcionáři a doplatí na ni stát, tedy daňoví poplatníci. Utrpí podle nich také pražská burza, kde jsou akcie ČEZ nejatraktivnějším titulem.
Navrhují, že pokud stát skutečně chce prodávat podíl v distribuci a obchodu s energiemi, měl by akcie prioritně nabídnout na pražské burze českým občanům a penzijním fondům. Zároveň varují, že polostátní firma se soukromými vlastníky má vždy kvalitnější systém řízení (takzvanou corporate governance) než firma plně státní, kterou by se měla výrobní část ČEZ stát.
Proč soukromí investoři nestaví nové reaktory
Argumenty obou hlavních strůjců dopisu jsou relevantní a stojí za debatu. Míjejí však to nejpodstatnější, kvůli čemu se celé zestátnění výroby připravuje: nemožnost postavit nové zdroje bez státní podpory. Soukromí akcionáři se budou v polostátní firmě vždy cítit projekty, jako jsou nové jaderné zdroje, přirozeně ohroženi.
Všechny nové jaderné elektrárny v Evropě se stavějí se státní podporou. Buď je staví přímo státní firmy, jako ve Francii, nebo stát garantuje výkupní cenu elektřiny z nového zdroje, aby se stavba vyplatila, jako například u nové britské elektrárny Hinkley Point C.
Daňoví poplatníci tak budou v Evropě za projekty, jako jsou nové jaderné bloky, při současném nastavení regulace trhu s elektřinou vždy platit. Debatovat se dá jen o formě, jakou to bude. To je bohužel realita evropské energetiky s masivně dotovanými solárními a větrnými elektrárnami a povinností prioritně vykupovat elektřinu z nich.
Dá se jistě namítnout, že nový blok, který se chystá stavět korejská KHNP v Dukovanech, je už vyčleněn do samostatné firmy, v níž má stát 80 procent a ČEZ zbývajících 20 procent. Stávající bloky naopak velmi slušně vydělávají.
Proč se nedá na burzu celý obchod a distribuce
Jenže tady se dostáváme k citované corporate governance. Představa, že v jedné jaderné elektrárně budou staré bloky v polostátní firmě a nový reaktor, který potřebuje veřejnou podporu, fakticky ve státní firmě, bude v praxi velmi obtížně fungovat. Mnoho služeb i zaměstnanců je ze své podstaty sdílených. Je výrazně jednodušší a transparentnější, když jsou součástí jedné firmy.
Mojmír Hampl, Zdeněk Tůma a spol. kladou důraz na jiné věci, než je podstata celé operace zestátňování ČEZ. Tou je schopnost konečně postavit nové zdroje energie, které mimořádně naléhavě potřebujeme. Řešit přes ČEZ kapitálový trh je spíš smutnou připomínkou toho, jak slabý český kapitálový trh je, když je pro něj tak zásadní jeden polostátní energetický gigant.
Jinou otázkou je, proč se právě přes burzu neprodá nikoliv 49, ale 100 procent distribuce a současného obchodu ČEZ. To by kapitálovému trhu prospělo více než současných obchodovaných 30 procent akcií polostátní firmy.
