Co Warsh v čele americké centrální banky zatím nepochopil

Nový šéf americké centrální banky Kevin Warsh zatím vzbuzuje rozpaky kvůli způsobu, jakým komunikuje s trhy. Investoři, analytici i novináři od něj chtějí jasně slyšet, jak bude reagovat na vysokou inflaci, on je však odbývá jen prázdnými frázemi. To by se mu časem mohlo vymstít ztrátou autority, zejména pokud by vysvětlování převzali ostatní členové vedení.

Warsh, který do čela Federálního rezervního systému (Fed) nastoupil před dvěma měsíci, měl už několik příležitostí nastínit, jak uvažuje o vývoji ekonomiky Spojených států. Zatím se ale omezuje na floskule, například že Fed pod jeho vedením má „schopnosti i odhodlání naplnit cíl cenové stability“ a že bude dělat lepší rozhodnutí než v minulosti.

Warshova dosavadní vyjádření dokonce vzbuzují dojem, jako by ani neznal dva způsoby, jimiž obvykle vyspělé centrální banky komunikují. Jeden se označuje jako „forward guidance“, tedy že banka průběžně trhu sděluje, jak bude nejspíš nastavovat úrokové sazby. Takový výhled je vždy závislý na informacích, které centrální bankéři v daném čase mají. Druhým způsobem je takzvaná reakční funkce („reaction function“), kdy banka trhům říká, jak bude reagovat v případě různých scénářů vývoje inflace či trhu práce. 

Warsh se však zatím zdráhá jakoukoli nápovědu k sazbám dávat, s odkazem na nejistoty v době, kdy nastupuje umělá inteligence a válka s Íránem paralyzovala mezinárodní obchod s ropou, plynem a dalšími komoditami. Zároveň jako by rezignoval i na vysvětlování reakční funkce – nenastiňuje trhu žádné pravidlo, podle kterého se on a jeho tým budou v následujících měsících chovat. 

Na Warshe se tedy začíná snášet kritika, že komunikuje velmi spoře, a centrální banka je tím pádem málo transparentní a předvídatelná. „Dobrá komunikace objasňuje reakční funkci Fedu, tedy vztah mezi ekonomickými podmínkami a vývojem základní úrokové sazby, a právě to je klíčové,“ citovala agentura Bloomberg Richarda Bernera, profesora na Newyorské univerzitě, který v sedmdesátých letech působil ve výzkumném oddělení Fedu.

A pozorovatelé Fedu už začínají být netrpěliví. Pokud šéf nejdůležitější centrální banky světa nepřijde s konkrétními informacemi, hrozí, že ztratí kredit a investoři a analytici se obrátí jinam. Například k  Warshovým kolegům, z nichž někteří by se mohli – chtě nechtě – pasovat do role „měnových mluvčích“. To by nebylo dobré, protože by to mohlo způsobovat nejasnosti a na trzích, už tak rozbouřených, zapříčiňovat další výkyvy.  

Rychle reformovat Fed

Kevin Warsh dává od svého nástupu do čela Fedu 22. května jasně najevo, že odteď bude vše jinak než doposud. Po červnovém měnovém jednání – prvním, jemuž předsedal – výrazně zkrátil své prohlášení. 

K ekonomických prognózám členů vedení centrální banky, jež se publikují jen čtyřikrát v roce a jsou z jednání nejsledovanějším výstupem, svoji vlastní prognózu vůbec nepřipojil. Forward guidance, čili zmínka o pravděpodobném vývoji úrokových sazeb do budoucna, pak v červnovém prohlášení Fedu chyběla úplně. Warsh to vysvětloval tím, že se všech 12 členů vedení shodlo, že se do současné situace nehodí. 

Také avizoval skoupější komunikaci i do budoucna: například připustil, že ne každé měnové zasedání bude provázet následná tiskové konference. To by bylo bezprecedentním odstoupením od standardní praxe, běžné po desetiletí ve všech centrálních bankách vyspělého světa. Podle expertů by to zvýšilo riziko překvapivých rozhodnutí a větších výkyvů na finančním trhu. Právě dosavadní vysoká transparentnost Fedu pomáhala tržním aktérům – investorům, správcům peněz i domácnostem –, aby se na rozhodnutí centrálních bankéřů s předstihem připravili. 

Dávat výhledy je nevhodné

Když se novináři na červnové tiskové konferenci ptali na budoucí vývoj sazeb – tedy na forward guidance –, Warsh poznamenal, že někteří členové výboru nejenže nepovažují poskytování takového výhledu v současné situaci za vhodné, ale dokonce to obecně chápou jako něco, čemu by se Fed neměl věnovat. Svět se podle nich mění příliš rychle a nebylo by dobré, aby se jednou vyřčeným výhledem pak cítili vázáni, pokud by se okolnosti změnily.    

Podle Warshe finanční trhy fungují nejlépe, když reagují na přicházející data. A naopak hůř, pokud si kladou otázku, jak na nové informace asi zareaguje Fed. Pokud tedy finanční trhy pouze zrcadlí vyjádření Fedu, pak centrální banka přichází o klíčový zdroj informací. 

Také v případě dotazů na reakční funkci Fedu Warsh nenabídl novinářům uspokojivou odpověď. Důvěryhodnost centrální banky podle něj pramení hlavně z toho, že ve všech oblastech své působnosti plní to, co slíbila. Ujišťoval, že Fed pod jeho vedením dosáhne cíle, tedy ztlumí růst cen na meziroční tempo dvou procent. 

Mimochodem, Warsh svými banálními prohlášeními o tom, že Fed „ukončí útrapy Američanů“ plynoucí ze zdražování a že inflace je „zlo“, které je nutné porazit správnou měnovou politikou, mohl českým pozorovatelům tak trochu připomenout názory guvernéra ČNB Aleše Michla. Od něho novináři v uplynulý letech rovněž neslyšeli o mnoho víc než jeho oblíbenou frázi, že chce být navždy protiinflačním jestřábem po vzoru Aloise Rašína. A byl-li guvernér tázán na konkrétní kroky, jimiž hodlá ke zkrocení inflace přispět, omezoval se zpravidla na kritiku minulých bankovních rad. Ty podle něj nadměrně uvolněnou měnovou politikou před covidem způsobily následnou obří inflační vlnu, kterou on už znovu nepřipustí. 

Neslaný Warsh, čitelná Lagardeová  

Ani při vystoupení na tradičním červencovém setkání centrálních bankéřů v portugalské Sintře nedokázal Warsh přijít s něčím, co by trhům poskytlo lepší obrázek o jeho uvažování o stavu největší světové ekonomiky. Mlžil, když se ho ptali, zda je současný investiční boom kolem umělé inteligence (jehož existenci musel připustit) proinflačním faktorem, či nikoli. Podobně nemastná neslaná byla i jeho vyjádření k situaci na americkém trhu práce či k tomu, jak moc přísná je aktuální měnová politika Fedu.

Jeho nepřesvědčivé vystoupení kontrastovalo s projevy prezidentky Evropské centrální banky (ECB) Christiny Lagardeové. Ta sice také nechtěla v současných turbulentních podmínkách poskytnout výhled na eurové úrokové sazby, ale jasně potvrdila a rozvedla svá dřívější vyjádření ohledně toho, k čemu bude ECB při nastavování úroků přihlížet: k prognóze inflace, rizikům jejího naplňování, dynamice jádrové inflace a síle průsaku měnové politiky do ekonomiky. 

Mluvila v této souvislosti o takzvané framework guidance, kterou se ECB bude i do budoucna řídit. To je – aspoň podle mého soudu – jen jiné označení pro reakční funkci. Něco podobného by všichni rádi slyšeli také od Warshe, ale zatím čekají marně. 

Warsh měl v uplynulých dvou měsících ve funkci ještě další příležitosti k vyjasnění svých postojů, ale ani ty nevyužil. Minulý týden, při vystoupení v americkém sněmovním výboru pro finanční služby a v senátním bankovním výboru spíše vše ještě víc zatemnil. Ve sněmovně odbyl čerstvou informaci o nečekaně výrazném zpomalení americké inflace konstatováním, že ceny v současnosti zkrátka kolísají. To je věta, kterou se lze i do budoucna bez námahy vypořádat s jakýmkoli překvapením nahoru i dolů. 

Konkrétní nebyl ani v tom, zda může zvýšená inflace v americké ekonomice zakořenit dlouhodobě, což by vedení Fedu mělo zajímat především. Na přímou otázku předsedy výboru Frenche Hilla, jak hodlá obnovit cenovou stabilitu, poukázal Warsh bez dalšího vysvětlení pouze na existenci standardních měnových nástrojů, kterými banka disponuje. Jsou to úrokové sazby a velikost a struktura rozvahy. 

Pokud jde o inflační cíl, trval šéf Fedu ve sněmovně na dvou procentech, ale vzápětí dodal, že v pozadí jeho úvah zůstává i „šířeji definovaný cíl cenové stability“. To si lze přeložit takto: konkrétní hodnota je jistá, ale nastavení celého rámce nikoli. To je poněkud zneklidňující.

Trhům i kolegům dochází trpělivost

Warsh by měl pochopit – nebo dát najevo, že chápe –, co se od něj v oblasti komunikace o měnové politice očekává. Mimo jiné by měl ukázat, že rozumí, jaký je rozdíl mezi forward guidance a reakční funkcí. Očekávanou trajektorii úrokových sazeb od něho trhy v dnešním extrémně nejistém světě určitě nečekají, ale je legitimní se ptát, jak například vnímá vztah mezi nastavenými sazbami a povahou inflačních tlaků. Jinými slovy: trhy a média nepotřebují ani tak znát Warshův názor na budoucnost, spíš by jim stačilo vědět, podle jakých kritérií se bude banka rozhodovat v časech příštích.

Rozpačitý dojem z Warshovy komunikace tedy zachraňují jiní. Nedostatky rychle rozpoznal jeho kolega Chris Waller, který patřil koncem loňského roku do pětice nejvážnějších kandidátů na šéfa Fedu. Waller už začal vysvětlovat rozdíl mezi forward guidance a reakční funkcí – poodhalil totiž svoji vlastní citlivost na intenzitu a povahu současných inflačních tlaků. Upozornil přitom na (pro Warshe možná paradoxní) vazbu mezi komunikací centrální banky a povědomím trhu o její reakční funkci: „Pokud vaše reakční funkce není jasně definovaná a trhy jí nerozumějí, pak musíte komunikovat,“ řekl tento měsíc na konferenci v Římě. „Je důležité reakční funkci objasňovat – jasně sdělit, jaké jsou vaše cíle a jak budete na data reagovat,“ dodal.  

Waller se tak už postavil na místo, jež by z logiky věci mělo patřit Warshovi. Možná to ani nedělá kvůli uspokojení vlastních nenaplněných ambicí, jako spíše v zájmu zachování srozumitelnosti a důvěryhodnosti Fedu. Jeho snaha o „damage control“ je sympatická. Podobnou potřebu zřejmě cítí i další členové vedení, například šéf nejvlivnější regionální pobočky Fedu v New Yorku John Williams nebo členka měnového výboru Fedu Lisa Cooková.  

Pokud si Warsh své dosavadní nedostatky v komunikaci rychle neuvědomí, může být na delší dobu svými kolegy zastíněn a tak trochu nahrazen. To by se zřejmě nelíbilo ani jemu, ani prezidentu Trumpovi. A nakonec by to neprospělo ani americké ekonomice.