Daň na sladké je bludná cesta k zdravější populaci. Daňová buzerace chování lidí nezmění
Já vám ty daně osladím, říká si nejspíše ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, když vehementně ještě do voleb v příštím roce hodlá prosazovat zavedení zvláštní daně ze slazených nápojů podle návodu levicové skupiny ekonomů a sociologů z neziskové organizace PAQ Research, která bezesporu patří mezi intelektuálně nejzajímavější ústavy svého druhu.
Nicméně používání daňové soustavy k řízení životního stylu obyvatelstva je pro svobodomyslnější osoby přece jen příliš. Zvláště když to zdanění tichého vína, které se nakonec přece jen chystalo, zřejmě nepřežilo jarní mrazy na jižní Moravě. Lidovci jsou už zase proti a opozice vládním koaličním stranám pomáhat určitě nebude.
Ne, že by alternativní zdanění sladkých limonád byla až taková novinka. V Evropě má takovou daň, jejíž smyslem je bojovat s obezitou a dalšími civilizačními chorobami, dvanáct zemí a chystá se na ni prý i Ficovo Slovensko. Vychovávat lid je momentálně v módě.
Sledujte nový pořad FLOW: Hostem byl ekonom Miroslav Singer:

Ale s touto daní jsou také různé letité zkušenosti. Nějaké signifikantní projevy civilizačních chorob z toho bílého jedu zatím nikde moc nezaznamenali. Spíše jsou zkušenosti jiné. Třeba v roce 2012 zavedlo daň na limonády ve výši zhruba šesti korun v přepočtu na naši měnu Dánsko. A protože to chtěli vzít s těmi tlusťochy od podlahy, podobně zdanili i pivo. Výsledkem byla exploze nebývalé nákupní turistiky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!