Evropa turistickým skanzenem? Nové odpustky za uhlíkovou stopu zdraží od roku 2027 vše
Prezident Trump plánuje zaměřit svou ekonomickou politiku na snížení výnosů státních dluhopisů prostřednictvím řízení inflačních očekávání. Klíčovým nástrojem tohoto přístupu má být zvýšení těžby fosilních paliv, které povede ke snížení cen energií a následně i k poklesu inflačních očekávání domácností. Tento přístup přitom reflektuje širší strategii Spojených států.
Nová strategie USA se orientuje na podporu hospodářského růstu prostřednictvím cenové dostupnosti energií. V kontrastu s tím Evropská unie nadále prosazuje svou zelenou agendu a pomocí emisních povolenek (EU ETS) uměle zdražuje energie, čímž zvyšuje náklady nejen pro průmysl, ale i pro domácnosti a tím oslabuje konkurenceschopnost evropské ekonomiky.
Systém emisních povolenek zásadně ovlivňuje ceny energií a chybně bývá označován jako tržní mechanismus. Cena povolenek totiž není výsledkem čisté interakce nabídky a poptávky, ale je výrazně formována rozhodnutími Evropské komise. Ta si v tomto systému drží moc ovládat nabídku povolenek, která uměle stanovuje právě cenu zobchodovanou na burze.
Nový systém emisních povolenek
Častým argumentem evropských struktur, kterým vysvětlují, proč trh EU ETS nefunguje, je jeho nízký podíl pokrytí evropských emisí. Systém pokrývá přibližně 10 tisíc firem a zastřešuje zhruba 38 procent evropských emisí. Proto EU pokládá základy nového systému, který by měl už v roce 2027 zahrnovat i silniční dopravu a budovy. V praxi se tak bude týkat dodavatelů energií a pohonných hmot, jejichž zátěž se promítne do faktur a dokladů spotřebitelům.
Systém bude fungovat samočinně, aby jeho regulace byla snazší vzhledem k přímému dopadu na běžné spotřebitele. Evropská komise ale nezapomíná ani na ně a plánuje zavedení Sociálního klimatického fondu, jehož cílem je kompenzovat negativní dopady systému prostřednictvím sociálních dávek a dotací. Zkrátka typický systém EU – čím více přerozdělování, tím lépe.
Ačkoli nyní cena povolenek na burze mírně klesá, počátkem roku naopak prudce rostla. Příčinou růstu ale nebyl jen přímý, cílený zásah centrální autority. Poptávkový tlak vytvářely nepřímo automobilky, které však nejsou součástí EU ETS systému. Aby totiž dodržely komisí předepsané emisní limity, musejí určitým způsobem snížit emise na produkci průměrného automobilu flotily. Nedodržení limitu je přitom trestáno vysokou pokutou ve výši 95 eur za každý gram emisí navíc, a to i přesto že nedávno došlo ke změně výpočtu pokut.
Aby k překročení nedošlo, nakupují automobilky takzvané emisní (uhlíkové) kredity. Ty mohou být dobrovolným, ale i povinným schématem, jehož výtěžek je využit vždy na konkrétní činnost. Existují například kredity na financování výsadby stromů, vývoj technologie na zachytávání uhlíku nebo na výstavbu obnovitelných zdrojů.
Nákupem emisních kreditů pak společnosti (nejen automobilky) kompenzují svou emisní stopu. A protože cena emisních kreditů je pravidelně nižší než cena emisních povolenek, dochází ke koupi těchto moderních odpustků i společnostmi, které jsou účastníky systému EU ETS. Když se začne tenčit volně dostupná nabídka těchto levnějších kreditů, nezbývá společnostem nic jiného než nakoupit emisní povolenky. To je ostatně i důvod, proč jejich cena doposud prudce rostla.
Evropa ztrácí svou konkurenceschopnost
Rozdíl mezi současnou politikou Spojených států nebo Číny a opětovně regulační pozicí Evropské unie je stále více do očí bijící. Pakliže ale evropští političtí představitelé nezmění přístup a nebudou reflektovat ekonomické důsledky své politiky, hrozí, že Evropa ztratí svou konkurenceschopnost a stane se turistickým skanzenem, nikoli centrem inovací a průmyslu. Přitom právě průmyslová výroba a dostupné energie jsou základy, na nichž Evropa vyrostla v prosperující a bohatý kontinent. Pokud se jich vzdá ve jménu regulací bez ohledu na realitu, hrozí, že se její ambice být lídrem v ochraně přírody změní v utopii.
Autor je analytikem DRFG.
