Glosa Pavly Palaščákové: Rvačka jako geografický ukazatel

Rvačka v ukrajinském parlamentu.

Rvačka v ukrajinském parlamentu. Zdroj: ČTK

Incident v ukrajinském parlamentu
Potyčka ve sněmovně v Praze.
3 Fotogalerie
Pavla Palaščáková

Středoevropské státy se dlouhé roky všemožnými způsoby snaží, aby přestaly být řazeny na východ, po bok Ukrajiny či Ruska. Vesměs všichni chápeme, že nejde jen o samotnou polohu na mapě a ekonomickou vyspělost a blahobyt. Nelibost nad označením „z východní Evropy“ se vztahuje spíše ke stereotypům, které má řada lidí nejen na Západě s jedinci z tohoto regionu spojené.

A těžko může něco spolehlivěji posílit tento stereotyp, než když se ministr východoevropské země opije a popere v Německu na letišti. Nebo když v těchto končinách vypukne rvačka v parlamentu. Dosud byla hromadnými parlamentními pěstními souboji proslulá Ukrajina.

Příkladem je incident z roku 2015, kdy se jeden ze zákonodárců pokusil odnést od řečnického pultu tehdejšího šéfa vlády Arsenije Jaceňuka, kterému předtím vrazil do rukou kytici rudých růží. Expremiérovi poté přispěchali na pomoc poslanci z jeho strany.

Nynějším neurvalým chováním poslance Lubomíra Volného ve Sněmovně, které vyústilo v násilí, se ale můžeme zařadit i po bok dalších zemí jako jsou Turecko, Tchaj-wan či Kongo. Nemůže být pochyb o tom, že záběry zákonodárce bez roušky vyhrožujícího flákancem obletí celý svět a přispějí k obrazu země více než cokoli jiného.

Jsem si tím jistá, protože už v roce 2006 volal mé kamarádce z Irska její tehdejší přítel, že je Česká republika právě v televizi, protože se u nás poprali politici. A to šlo o pouhý záhlavec Miroslava Macka Davidu Rathovi na valné hromadě stomatologů.

Je však ještě jiné vysvětlení ostudného incidentu, než že se zase suneme na východ. Totiž, že politická kultura a celá společnost hrubne globálně. Dva týdny po útoku na Kapitol v kolébce demokracie toto podezření nelze brát na lehkou váhu.