Home office, nebo kancelář? Vědci konečně zjistili, kteří zaměstnanci pracují lépe a proč

Vzpomínáte na pandemické debaty o tom, jestli zůstaneme všichni pracovat z domova, anebo se naopak vrátíme do kanceláří, protože se ukáže, že doma práci jen předstíráme? Obě strany měly dobré argumenty a bylo obtížné to rozhodnout. A věda moc nepomáhala, maximálně jsme se mohli dívat na data o tom, jak se od práce na dálku upouští. Ale to ještě neznamená, že nefunguje. 

Dnes už na to data máme. Nová zajímavá studie z Hooverova institutu totiž do této diskuse přináší klíčový dílek. Ukazuje se, že k zásadnímu zvratu v efektivitě stačí překvapivě málo. Jeden den v práci. 

Jedinečný experiment

Autoři studie sledovali jedinečný experiment v nadnárodní telekomunikační firmě, kde měřili chování zaměstnanců zákaznického servisu po dobu devíti měsíců. Firma náhodně rozdělila celkem 248 pracovníků do dvou identických skupin, přičemž první polovina zůstala pracovat výhradně z domova a druhá skupina dostala povinnost sejít se v kanceláři. 

Pointa celého experimentu spočívala v tom, že tato povinnost byla omezena na pouhý jeden jediný den v měsíci. Minimální zásah do zaběhnutého režimu nepřinesl žádné změny v platech, pracovních úkolech ani v délce směn, přesto ale dokázal vyvolat zásadní změny v chování zaměstnanců i ve výsledcích firmy. 

Na konci devítiměsíčního sledování totiž zaměstnanci, kteří chodili jednou měsíčně do kanceláře, vyřídili o 7,8 procenta více hovorů za hodinu než jejich kolegové na trvalém home office. Tento nárůst produktivity navíc nebyl žádným chvilkovým výkyvem způsobeným počátečním nadšením z nového režimu, protože zvýšený výkon přetrval u sledovaných pracovníků ještě nejméně pět měsíců po oficiálním skončení celého experimentu. 

Sociální kapitál ukázal svou sílu

Klíčem k úspěchu nebyl tlak ze strany vedení, ale spontánní obnova sociálních vazeb a neformálního učení, které na dálku chřadnou. Je to sociální kapitál. Data ukázala, že v týdnu bezprostředně následujícím po společném kancelářském dni strávili tito zaměstnanci o 36 minut více času komunikací se svými kolegy, a to i po návratu domů. 

Osobní setkání zkrátka prolomilo ledy a lidé se přestali bát ptát se na rady a manažeři mohli efektivněji předávat zpětnou vazbu. Zajímavé je i to, že lidé náhodně usazení vedle sebe u stolu vykazovali o 11 procentních bodů vyšší pravděpodobnost další komunikace. Jsme společenští tvorové, i když si to o sobě často nemyslíme. 

Minimální náklady, enormní přínosy

Neméně fascinující dopad měl tento experiment na fluktuaci zaměstnanců, která je v sektoru zákaznických služeb věčným a extrémně drahým problémem. Kumulativní míra odchodů z firmy klesla u skupiny s jedním kancelářským dnem na 13,7 procenta, zatímco v kontrolní skupině plně vzdálených pracovníků byla 21 procent. Společně strávený čas v kanceláři tak snížil odchodovost zaměstnanců o plnou třetinu, což pro podnik znamená obrovskou úsporu nákladů na nábor a zaškolování nových sil. 

Ekonomicky jsou to jasná čísla. Náklady na zavedení tohoto opatření byly minimální a zahrnovaly pouze proplacení dopravy a společného jídla. Celkový poměr přínosů a nákladů dosáhl podle výzkumníků hodnoty pět ku jedné. Každá koruna investovaná do společného dne v kanceláři se firmě vrátila pětinásobně v podobě vyšší produktivity a nižší fluktuace. Sociální kapitál funguje.