Hrozí další průšvih ve stavebním řízení. Česko není připravené na zásadní telekomunikační nařízení
Do nových evropských nařízení a směrnic tu až na výjimky tepeme, protože představují pro byznys většinou významné náklady a nepřinášejí žádné hmatatelné výhody. Tentokrát ale musíme „zlý Brusel“ pochválit. S aktem o gigabitové infrastruktuře (GIA) je to totiž přesně opačně – znamená pro jeden důležitý sektor ekonomiky čisté dobro.
O co jde: Nařízení známé pod zkratkou GIA, které bude přímo účinné od letošního listopadu, přinese do Česka naprosto zásadní změny v tom, jak vypadá stavební byrokracie týkající se telekomunikací.
V současné době si operátoři často a oprávněně stěžují na to, že jim stavební úřady či jiné státní orgány házejí klacky pod nohy. Reflektují to i poslanci, kteří přijali třeba k poslední novele sektorového zákona o elektronických komunikacích řadu pozměňovacích návrhů. Ty omezují sílu české lokální byrokracie posuzovat třeba to, jak moc telekomunikační věže zasahují do krajinného rázu nebo znemožňují obcím zakazovat na svém území telekomunikační stavby.
Nařízení GIA ale půjde ještě dál, protože na bruselské úrovni se dohodlo to, co by možná na té lokální neprošlo. Pokud tak bude operátor stavět síť, od letošního listopadu bude každá žádost, které úředníci nevytknou formální chyby včas do pevné lhůty čtrnácti dnů, považovaná automaticky za bezchybnou, a tedy i přijatou. A pak má stavební úřad na vydání příslušných povolení čtyři měsíce. Pokud to nestihne, stavba se povolí automaticky.
VIDEO: S cenami bytů nic neuděláme, musíme podpořit dostupné nájmy, tvrdí Schneider z Ministerstva pro místní rozvoj ve FLOW
Úřad nebude moci stavbu zdržovat
Ve čtyřměsíční lhůtě musejí stavební úřady zvládnout jak svoje vlastní procesy, tak získat takzvaná stanoviska dotčených orgánů, což jsou hasiči, památkáři nebo odbory životního prostředí. Pro investora je to samozřejmě obrovský benefit, protože se nemusí strachovat o to, že stavbu úřad nepovolí včas či že bude zdržovat.
Pro úředníky to samozřejmě už taková legrace nebude. Dá se těžko očekávat, že stát jich najme víc, aby bylo možné stavby povolovat včas. Hezky se tak vrací průšvih se zpackaným digitálním stavebním řízením. Bez digitalizovaných a vzájemně provázaných procesů totiž velká část stavebních úřadů nebude telekomunikační stavby stíhat. Otázka je, zda to stát – asi tedy novou vládu po volbách – donutí zrychlit proces přechodu na nové systémy dřív než na rok 2028, případně nějak povolování telekomunikačních staveb změnit tak, aby nedocházelo k tomu, že budou povolovány uplynutím zákonných lhůt automaticky.
Navíc GIA nejsou jenom tyto automatické lhůty. Nařízení předpokládá, že vzniknou „digitální jednotná informační místa“, kde se všechny stavby mají spolu pěkně koordinovat. Operátoři totiž mají už nyní právo vstupu do další liniové infrastruktury (silnic, železnic, vedení elektřiny, kanalizace a podobně), ale spolupráce příliš nefunguje. Nařízení ještě dále oproti dnes platným pravidlům rozšiřuje okruh infrastruktury, jejíž vlastníci musejí povinně umožnit telekomunikačním firmám postavit vysílače či optické kabely na budovy vlastněné jakýmkoli veřejným subjektem, tedy čehokoli ve vlastnictví obcí – třeba školy.
Jak mi řekl jeden z expertů na výstavbu telekomunikačních sítí, státní systémy na to nejsou připravené ani omylem. Neexistuje použitelná databáze veřejných budov, neexistuje funkční databáze stavebních záměrů, kam by měly jednotlivé státní a obecní instituce povinnost vkládat informace o tom, že se chystají kopnout do země, a operátoři by si tak měli možnost do těchto výkopů pokládat infrastrukturu. Nebo by tušili, že se staví nová veřejná budova jako třeba nemocniční pavilon nebo hokejová hala, kterou by bylo dobré uvnitř pokrýt mobilním signálem, a nemuseli by to draze dodělávat až poté, co je stavba hotová.
Každopádně GIA bude představovat velký tlak na české stavební procesy, aby došlo k jejich modernizaci, pokud možno co největší automatizaci a – jakkoli je to teď ve spojitosti se stavebním řízením skoro sprosté slovo – digitalizaci. A přes telekomunikační stavby, kterých je pár set ročně, může znamenat tlak na samotné stavební řízení jako celek. Asi nemá cenu dělat řadu opatření a investovat do rychlého přechodu na nové systémy jenom kvůli operátorům, ale mělo by smysl je udělat pro všechny.
Paradoxně tak jednotná evropská pravidla, na která máme ve zvyku všichni nadávat, mohou způsobit revoluci ve stavební byrokracii. Pokud tedy stát rychle a kvalitně připraví příslušné změny a přizpůsobí české procesy, což nebude vzhledem k předpokládané vládní změně na podzim zrovna jednoduché.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
