Proto expertní skupina pod vedením ERÚ přišla s novým pojetím ceny. Podle něj hodnota sítě, její užitek, zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, co po ní chceme, a ne v tom, co v ní skutečně děláme. Logiku to má. Sítě se staví a udržují podle toho, kolik k ní chceme připojit cirkulárek, sekaček, varných desek, myček, praček. Ne podle toho, kolik jich nakonec skutečně zapneme. To je ovšem úplný opak principu, podle něhož platíme za distribuci nyní. Virvál kolem tohoto syrového pojetí ceny se dal očekávat. Boří totiž spoustu snů. Třeba o tom, že samotné připojení k síti a bezpečná, stabilní a kvalitní dodávka elektřiny jsou jakási lidská práva, za která se neplatí. Podobně to nedávno shrnul šéf odborářů Josef Středula. To je ale omyl, jedná se o statek, který má hodnotu odpovídající poskytovanému užitku – v tomto případě tedy možnosti kdykoli si zapnout libovolný spotřebič.
O sny přišli také ekologové, kterým se rozpadla pohádka o výhodnosti domácích solárních zdrojů elektřiny. Až dosud mohli srovnávat hodnotu elektřiny vyrobené doma nejen se samotnou hodnotou elektřiny z elektráren, ale k té rovnou připočítali i cenu za dráty a transformátory. A najednou by se měla poměřovat jen elektřina s elektřinou, tedy silou, která koná nějakou práci. A rázem je solár děsivě drahý.
Čím víc na sebe budou ERÚ a vláda štěkat, tím silnější bude předvědčení lidí, že nové cenové tarify jsou jen nějaký další tunel.
Stejné je to s pohádkou o nezávislosti. Dokud do domu se solárem na střeše povede drát ze sítě, o žádné nezávislosti nemůže být řeč. Cenou za nezávislost by byla cena „ostrovního systému“ se všemi souvisejícími riziky. A ta je neúnosně vysoká. Pro domácí soláry je dnes jediný důvod – ochrana klimatu.
A úspory energie jsou stejnou písničkou. Šetříme elektřinu, ale ne dráty. Když je cena silové elektřiny absurdně nízká, šetřit se logicky nikomu nechce. Nicméně používat energii hospodárně je správné. Když k tomu nikoho nenutí cena, musí se vymyslet jiný způsob. Třeba už dlouho praktikované požadavky na úspornost spotřebičů.
Je zcela správné hledat správnou cenu, která bude vyjadřovat užitek uživatelů sítě. Místo toho se ERÚ hádá s ministerstvem průmyslu a premiérem o to, kdo co v přípravě nových tarifů udělal špatně. A navzájem se přebíjejí v tom, kdo bude víc chránit chudé. Čím víc na sebe budou štěkat, tím víc si veřejnost bude myslet, že tarify jsou zase jenom nějaký další tunel. Reformu, která je nutná, tím zabíjejí hned v zárodku.
