Evropská centrální banka si vybrala pro spuštění mamutího nákupu bondů ten nejbizarnější okamžik. Kontinentální banky totiž nemají důvod, aby ze svého majetku vymetaly dluhopisy a houfně je prodávaly do Frankfurtu.
Šmejdské dluhopisy evropských rozhazovačných vlád totiž představují ten nejtriviálnější způsob, jak nadopovat bankovní zisky skrze přecenění bondů. A navíc úporná snaha dělníka Draghiho a jeho party hic vyluxovat už tak dost přebranou bondovou partiovku je pro banky příslibem, že tomuto podivnému byznysu nemusí hned tak zvonit umíráček.
Jako K. O. logice pak působí fakt, že evropské banky prostě pořádnou porci bondů ve svých rozvahách mít musejí. Nutí je k tomu regulace, která spíše než po zdravých podnicích, které dosáhnou na úvěr, prahne po zdravých bankách sedících na penězích. Celou regulační story přitom sepsal tentýž výše zmíněný manšaft.
