Když vidím, co se děje okolo představení Naše násilí, vaše násilí v Brně, přemýšlím, kudy by se odvíjela celá kauza, kdyby se stalo něco jiného. Kdyby herečka z intimních míst vytáhla plakát s fotografií ředitele divadla nebo něco, co by se dotýkalo LGBT komunity. Myslím, že ti, kteří dnes chrání svobodu slova, by byli okamžitě na nohou. Mluvilo by se o provokaci, o zneužití dotace, dehonestaci.
Jenže vytáhla českou vlajku. Najednou se jedná o vyjádření názoru a svobodu projevu, protože co je komu do státních symbolů, když máme jednotnou Evropu a symboly státu a národa jsou přežitek. Nebuďme přece nacionalisté, musíme být Evropané. A je přece svoboda. Jak řekl jeden ze zastánců hry, jde v ní přece o kritiku současného světa a dle autora nejspíše o levicový pohled na svět.
A že Ježíš znásilňuje muslimku? No vždyť přece křesťané v očích mnohých terorizují a utlačují islám. Jenže hra uráží obě náboženství a nerespektuje svobodu vyznání. Není právě tato svoboda základem demokracie? Opravdové demokracie, která respektuje práva druhého? Demokracie bez odpovědnosti se stává anarchií. A odpovědnost má každý. Herec, umělec i aktivista.
Proti hře se postavil kardinál Dominik Duka, Česká biskupská konference i zástupci muslimů. Hra uráží Boha a svobodu vyznání. Ohradili se zástupci KDU-ČSL. Ovšem nejvíce prostoru dostali ti, kteří jen zneužili toho, že mimo většina demokratických politiků zaspala. Tak se stalo, že místo jasného stanoviska demokratických sil celé situace zneužily jiné síly, takzvaní „Slušní lidé“.
Ohrožena je skutečná demokracie a skutečná svoboda. A to nejen kvůli vystoupení „slušných“ lidí, ale také kvůli pasivitě některých demokratických politiků. Mlčenlivostí a absencí jasných postojů k podobným záležitostem jen opakujeme chyby z minulosti. Mnozí, kteří v jiných chvílích volají po jasných slovech, jsou dnes těmi, kteří chápou hru jako protest proti současnému světu za pomoci drsných výrazových prostředků. Ale ani ty by přece neměly překračovat hranici vkusu, či dokonce právní předpisy.
Celá věc ukázala jediné. Nepřipravenost na takové provokace a nefungující demokracii, která jako vše má svá jasná pravidla a mantinely. Není možné donekonečna posouvat hranice svobody a demokracie, jinak hrozí přerod v anarchii. Ukázala také, že si málo vážíme státu a jeho symbolů, které tak uctíváme v jiných případech. Co však mrzí nejvíce, že nikdo až na pár výjimek nahlas neřekl jasné stanovisko. Chybí nám odvaha jasně se vyjádřit k takovým hrám. Vyjádření vlády v demisi chybí úplně. Snad by pro nás měla být ochrana před pošlapáváním principů státu, demokracie a základních hodnot více než momentální politický zájem. Pak by se nemohli tak snadno zviditelňovat ti „slušní“, kteří věc jen zneužili k vlastní prezentaci.
Autor je publicista
