Komentář Tomáše Glance: Putin až do smrti
Většinou znamená pád vlády politické zemětřesení. A pokud k němu dojde v největší zemi světa, je na místě položit si otázku, co se to vlastně děje.
Rusku se za posledních 20 let podařilo uskutečnit sen mnoha svých politických myslitelů a literárních utopistů různých dob. Vydalo se svou vlastní cestou, neopičí se po západních hodnotách, nehrozí mu labilita a proměnlivost demokracií.
Montesquieu se svým dělením moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní nikdy neměl v Rusku na růžích ustláno. Jako produktivnější se zde opakovaně osvědčila veškerá moc soustředěná do jednoho centra a likvidace opozičních názorů, neřku-li konkurenčních politických programů.
Proto se i nynější změna vlády provádí v atmosféře stabilního klidu, ze dne na den a za absolutní podpory jediné relevantní politické strany, bez zneklidňujících polemik nebo kritiky. A jak tomu v Rusku bývá už po staletí, ví se jen málo o tom, co se v mocenském centru, hermeticky odděleném od zbytku světa, vlastně doopravdy odehrává a jaký to má cíl.
Jisté je, že nový předseda vlády Michail Mišustin je věrným kremelským insiderem. Téměř deset let vedl federální daňový úřad, novináři mají doklady o jeho vile na prominentním předměstí Moskvy. V přepočtu činí její hodnota přes 200 milionů korun, v katastru nemovitostí je v kolonce majitele uvedena „Ruská federace“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!